Druhý pohled z 25.11.: Tichá hrozba či naděje

Připomínám svůj starší článek o třech vrstvách opozičního myšlení, kde tvrdím, že opozice může být různě radikální.

Někteří lidé odmítají Petra Fialu nebo jiné členy vlády, případně nechtějí Green Deal nebo nákup F35. Celkově ale pokládají současný politicko-ekonomický systém za správný, jen by se mělo něco doladit a něco aplikovat důsledněji. Třeba omezit sociální dávky. Typickým příkladem jsou Motoristé.

Jiní lidé odmítají celý současný systém založený na volném pohybu zboží, služeb a kapitálu, nadnárodních korporacích a mocenské roli médií a nadnárodních neziskovek. Typickým příkladem jsou nové ANO nebo velká část SPD.

A jiní jdou ještě dál. Odmítají celý moderní svět včetně vědy, kterou pokládají za jedno obrovské spiknutí. Mají strach z vědeckotechnického pokroku, o kterém vědí, že ho nemohou zastavit  (antibiotika, očkování, digitální peníze, umělá inteligence atd.) a často přidávají i moralistní pohled na domněle zkažené poslední generace. Typicky část SPD a malé radikální strany.

Tolik opoziční média a aktivisté. Jenže jak to vidí veřejnost? Rozhodně doporučuji rozhovor s analytikem Ipsosu Michalem Karmaňákem. Kdysi jsme se na nějakém projektu letmo potkali a mohu ho doporučit jako špičkového profesionála, který se v politických názorech populace perfektně orientuje a jehož modely fungují.

Co tedy Michal Karmaňák říká? Že druhá a třetí skupina společně představují masivní většinu populace. A že to není jen otázka České republiky, ale celého západního světa.

Vládnoucí liberální oligarchii to zatím nemusí znepokojovat. V tuto chvíli nemá žádný důvod se na ty lidi ohlížet. Nicméně potenciální hrozba to je. Kdyby se zformovala nová kontraelita, může se opřít o solidní většinu. Jako se to stalo v USA, kde Trump sice vyhrál volby těsným rozdílem, nicméně s jeho základními názory na migraci, ekonomický rozvoj a další záležitosti souhlasí velká většina populace. Tu lidovou podporu ještě bude potřebovat.