Druhý pohled z 25.10.: Meloniová a demokratické vládnutí

Italská premiérka Meloniová předvedla, jak se má vládnout. Nechala vybudovat ubytovací zařízení v Albánii, kde mají migranti čekat na výsledek azylového řízení. Když jí multikulturní soudce zakázal migranty tam přesouvat, do druhého dne vytvořila nové dokumenty a pokračuje ve své práci. Pokud jí soud nařídí, že má migranty převést z albánské ubytovny do ulic italských měst, můžete se spolehnout, že se porouchá letadlo nebo se vyskytnou jiné technické překážky.

Možná je to v posledních letech nezvyklé, ale ukazuje to obecný princip. Žádný soud, ani ústavní soud, nemůže vládu přinutit, aby udělala něco, co nechce. Kterýsi americký prezident prý k jednomu rozhodnutí nejvyššího soudu řekl: Tak ať si to ústavní soud taky vymáhá! To je přesně ono.

Pokud se vláda podřídí, je za tím jedna ze dvou možností:

Za prvé. Je to něco, co vláda stejně chtěla udělat. Když jí to nařídí soud, tak tím lépe, protože nenese odpovědnost.

Za druhé. Musí se podřídit, protože ve skutečnosti nedrží moc. Moc je rozpuštěná někde v oligarchické struktuře, která má navrch nad tím, kdo si říká premiér nebo prezident.

Jinými slovy, obrovská moc ústavních soudů je příznakem politického úpadku, kde moc převzaly anonymní struktury. Projdou-li národy západní civilizace regenerací, budou politická rozhodnutí opět přijímat politici a ústavní soudy budou zrušené nebo zcela odsunuté na okraj.

Z pohledu demokratických režimů to dává perfektní smysl. Voliči přece pověřili Meloniovou, aby zastavila migraci. Nepověřili ji, aby umožnila pokračování migrace, protože to chce nějaký soudce.

Připomínám,  že Plnou verzi Hamplova druhého pohledu obsahujícího jak občasné komentáře, tak volné myšlenky k podstatě současného režimu a možnosti znovuvybudování samostatného průmyslového národního státu, si můžete obstarat za zanedbatelných 18 korun měsíčně zde.