Druhý pohled z 23.9.: O demokratičnosti lidského štěstí

Včera jsem tu zmínil sobotní program Ivo Budila. A o čem jsem mluvil já?

Snažím se, aby programy Jungmannovy národní akademie obsahovaly dvě roviny, které se navzájem doplňují. Rovinu civilizačního vývoje, politologie, velké ekonomie a podobných věcí, a vedle ní rovinu každodenního života, psychologie atd. Takže vedle dvou typů kapitalismu se mluvilo o šťastném a spokojeném životě.

Pokusil jsem se vyvrátit určitý typ konzervativní kritiky, že pokud chceme být šťastní, je to nepřípustný hédonismus. O co jiného by mělo jít, když přestalo jít o přežití, když už konečně nehrozí smrt hlady a neohrožují náš šelmy ani naprosto banální nemoci a úrazy? Konec konců, právo usilovat o vlastní štěstí je mezi několika nejzákladnějšími právy uvedenými v americké deklaraci nezávislosti, jednoznačně nejsilnějším textu moderní svobodomyslné západní civilizace (zatímco ochrana soukromého vlastnictví byla vynechána).

Lidské štěstí je taky něčím až neuvěřitelně demokratickým ze své samotné podstaty. Právě to jsme konstatovali před pár měsíci s Igorem Němcem, tehdy ještě kancléřem České televize (teď už to snad mohu přiznat), když jsme seděli na jeho chatě, dívali se na hvězdy a vychutnávali skvělé grilování a pivo. Konstatovali jsme, že Bill Gates a Jef Bezoff mohou grilovat na milionkrát dražším místě a může jim jídlo připravovat nejlepší šéfkuchař, ale nepřinese jim to více štěstí. Lidský mozek to prostě neumožňuje.

Je dobré na to nezapomínat, když vidíme všechny ty obrovské nespravedlnosti a ničemnosti kolem nás.