Druhý pohled z 22.7.: Horní Volta s raketama

Ze záplavy v zásadě nezajímavých komentářů o tom, že Biden odstoupil z prezidentského závodu (a fakticky rezignoval na roli místo prezidenta) trčí článek Curtise Yarvina. Ten totiž upozornil, že způsob, jakým puč proběhl, je typický pro zkorumpované diktatury v Africe či Latinské Americe a ještě před pár lety by byl kdekoliv na Západě nemyslitelný.

Prezident odjede na svou soukromou chatu, a pak se v tisku objeví článek, že rezignoval. Je Biden autorem zveřejněného textu? Téměř jistě ne. Podepsal ho? Nevíme. Pokud ano, rozuměl, co vlastně podepisuje? Možná. Je ještě naživu? Možná ano, ale není to úplně jisté. Je držen v domácím vězení? Nevíme.

Zato víme, že rezignovat nechtěl a že na jeho podporu vystupovali někteří guvernéři z jeho politické strany.

Fascinující je, že to nikoho neznepokojuje. Nikomu to není divné. Prostě to patří k rysům režimu.

Kdyby Vladimír Putin odjel na daču a potom TASR (nebo jak ta jejich agentura teď jmenuje) zveřejnil dopis o jeho rezignaci, okamžitě by se vyrojily otazníky a spekulace. Někde by se možná začala formovat domobrana na podporu cara Vladimíra. K jejich politické kultuře mizení vůdců nepatří. K americké už ano. Tím neříkám nic pozitivního o ruském politickém systému, konstatuji pouze, že americký degeneroval do ještě horší podoby.

Curtis Yarvin taky připomíná, že to nemusí být podobu tvrdého střetu. Joe Biden nikdy nebyl bojovník. Je to intrikán zvyklý dělat, co se od něj očekává. V tom byl celý život trénován a proto byl vybrán do funkce. Pokud se setká s nátlakem, je pro něj úplně samozřejmé podrobit se. Formálně máme politický systém založený na tom, že v čele stojí osobnost. Jenže ve skutečnosti máme politický systém neschopný osobnosti vytvářet. To nemůže fungovat. Respektive ono to nějak funguje. Ale úplně jinak, než se píše v učebnicích a ústavních dokumentech.

Mimochodem, kdyby zmizeli Petr Fiala nebo Petr Pavel a na webu se objevil rezignační dopis, bylo by to někomu divné?

O nesnesitelném Hamplovi

Před časem koloval vtip o knězi, který sahal jeptišce na koleno. Jeptiška ho napomínala slovy „Otče, pamatujte na žalm 109.“ Kněz se zastyděl, stáhnul ruku, ale doma si pak žalm nalistoval. Stálo v něm: „Jdi dále a hledem, směřuj výš a nalezneš štěstí.“

Desetitisíce lidí se tomu zasmály, tisíce to sdílely na sociálních sítích a několik manažerských guru to zařadilo do programu svých kurzů. No, a jeden Hampl otevřel Bibli a žalm 109 si nalistoval. Samozřejmě tam ta věta není. Ani žádná podobná.

Jenže ono je to tak pokaždé. Všechno jde tak hezky dohromady a šťouravý Hampl si cosi kontroluje. Když slovutný profesor vypráví o nápisu nad vchodem do Nadace Gatesových, spousta lidí je konsternována, ale Hampl si vybrouzdá, jestli tam ten nápis opravdu je. Není. Když si jiní dělají kariéru na větě „Nebudete nic vlastnit a budete šťastní,“ Hampl si zkontroluje, jestli ta věta v té knížce opravdu je. Není tam. A tak je to s důkazy o falešném útoku na dvojčata, o tom, že Američani nebyli na Měsíci, že Pfizer varoval před spajky, které vyzařují z očkovaných lidí a tak dále. To k dotazům, proč jsem za černé listině nejen v mainstreamu, ale i ve velké části alternativních médií. A já si prostě neumím pomoct.

Nicméně není to tak špatné. Mám přesně tolik příznivců, abych se mohl věnovat své práci, zkoumat, co mě baví a dělat to poctivě.