Druhý pohled z 21.5.: Konec naivní demokracie

Dostatečná válečnická moc je první a základní podmínkou fungování každého státu. Nemá smysl něco vyrábět či pěstovat, pokud k vám kdykoliv mohou vtrhnout cizinci, sebrat vám to, zapálit domy a případně vás zabít. Nemá smysl pěstovat vzdělanost ani umění ani pečovat o krajinu, pokud to nedokážete ubránit.

Po tisíciletí se jednalo o klasickou válečnickou moc. Pak ale Anglosasové zavedli zásadní inovaci. Místo útoku armády zorganizovali pomocí tajných služeb převrat a dosadili v cizí zemi vlastní politiky, de facto okupační správu. Další inovací jsou barevné revoluce. Když chci nějakou zemi napadnout, tak v ní založím neziskovky, vybuduji síť oddaných lidí, a nakonec převezmu moc.

Tradiční demokracie se ukazují jako naivně bezbranné. Takové Západní Německo 70. let by bylo dnešními sorosovskými neziskovkami zcela ovládnuto za pár měsíců.

Nutnou podmínkou rozvoje, ale i přežití, národního společenství je tedy obrana před tím, že by nějaká cizí moc v zemi zakládala neziskovky, najímala lidi, budovala sítě nebo dokonce infiltrovala velká média a státní správu. Jinými slovy, nějaká forma centralizované státní kontroly nad politickým a společenským životem se ukazuje jako nutná podmínka přežití.

Některé země ty změny zavedou. Jiné je nezavedou, budou dobyty liberálními demokraty a liberální demokrati zlikvidují občanské svobody. Tradiční naivní demokracie nepřežije v žádném případě.

Fantazie a mozky

Americká psycholožka Karen Reivichová se většinu života zabývá psychickou odolností. Identifikovala pět „myšlenkových pastí“, které vedou k tomu, že lidská mysl kolabuje, propadá panice a člověk není v těžkých situacích udělat ani to málo, co by se udělat dalo. Samozřejmě to vede k depresím, úzkostným stavům, všem možným problémům atd.

Jednu z nazývá „velké oni.“ V podstatě jde o to, že v mysli vznikne představa někoho velice důležitého, kdo ničí váš život a je k tomu vybaven ohromnou mocí. Tu roli v může v představách hrát vaše matka, bývalá manželka, váš šéf nebo kdokoliv jiný. To tenhle člověk může za všechno. To tenhle člověk svým jednáním vyvolal něco, co vedlo k tomuhle problému a taky k tomu problému a taky k tomu problému. Nikam se nedá utéci před jeho vlivem.

Pokud se to usídlí v mysli, je to zničující. A mozek samozřejmě nachází důkazy o jednání této velké zlé bytosti úplně všude, i ve zdánlivě běžných a nenápadných věcech.

Doktorka Reivichová neřeší politiku. Ale kdo se o politiku víc zajímá, zvlášť o tu opoziční, tak si nemůže nevšimnout, že přesně takhle fungují báchorky o tajném spiknutí bankéřů, velkém resetu, všudepřítomném židovském vlivu, síti putinových agentů, Billu Gatesovi apod. Nejde jen o to, že to je hloupé. Větší problém je, že to ničí mozek. A lidé se zničenými mozky zpravidla v konfliktech nevyhrávají.