Druhý pohled z 21.10.: Jak stát dává a bere
Často se stává, že nám něco připadá naprosto samozřejmé a nezchybnitelné, jenže on je to jenom rozšířený omyl, na který jsme si prostě zvykli.
Třeba představa, že lidé něco vytvářejí a stát jim to bere. Kolikrát jste to už slyšeli? A kolikrát jste se zkusili zamyslet, jestli to náhodou není úplná hloupost? Přitom to je postaveno na povrchnosti, logické chybě a neznalosti dějin.
Každý případ jedinečný, nicméně s určitým zjednodušením probíhal vývoj pokaždé stejně.
Na začátku jen chaos, bída a neustálé násilí. Pak přijde nějaká skupina válečníků, ovládne určité území, ubrání ho před jinými válečníky a zavede tam svoje pořádky. Ty pořádky jsou takové, že se tam systematicky rozvíjí zemědělství, rozvíjí řemesla a vznikají nějaké produkty. O ty produkty se ti válečníci rozdělí s lidmi, co je vytváří. Použijí je k tomu, aby mohli financovat válečnickou sílu.
Někdy ta válečnická skupina nazývaná stát zavede soukromé vlastnictví, někdy sáhne po jiném uspořádání. Někdy nechá většinu produktů výrobcům, jindy si sama bere většinu. Když to dělá šikovně, má z toho veliké příjmy. Když to dělá špatně, má z toho mizerné příjmy a lidé utíkají. Dlouhodobě se ukazuje, že je rozumné stanovit daně spíš nízké a že je rozumné umožnit lidem, aby si budovali svoje majetečky. Stejně jako se ukazuje, že je rozumné, aby stát pečoval o obecnou vzdělanost, kulturu atd. Ale pořád platí, že stát je to první a základní, a že aktivita jedinců je až něco, co z toho vychází.
Výkřiky o tom, že stát lidem něco bere, jsou jen zastřeným požadavkem, aby jedna skupina obyvatel zlepšila své postavení na úkor jiné. Což může být rozumný požadavek. Třeba požadavek, aby dělníci a řemeslníci zlepšili své postavení na úkor neziskovkářů a politické třídy se dá jen těžko zpochybňovat.
Připomínám, že běžným čtenářům je dostupná pouze část těchto komentářů a úvah, a že Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete obstarat zde.