Druhý pohled z 20. 11.: Nové Německo

Tak se nám rýsuje další politický spor. Tentokrát o vztah k Polsku.

Ilona Švihlíková to v Časopise Argument formulovala takto: „Kdyby ČR disponovala o něco chytřejšími politiky, mohla by naopak vzniklého chaosu využít k prosazování agendy, která je pro ni důležitá, a to včetně nutného formování užší středoevropské spolupráce (bez Polska, ale zato se zeměmi Balkánu, zejména Srbskem).“

Tedy raději bez Polska.

O pár týdnů dříve navrhl Roman Joch, že ČR by se měla „přimknout k Polsku“, což přeloženo do normálního lidského jazyka znamená stát se polskou kolonií.

Obě ta stanoviska s námi nejspíš budou v následujících letech. Nebude pochyb o tom, že máme určité společné zájmy (např. striktní odmítání evropské migrační politiky), nicméně je také pravda, že hospodářská spolupráce může být velmi problematická, protože polské podniky jsou ve stavu, kdy jsou schopny snadno převálcovat naše. Připomínám zásadu, že hospodářské sbližování je užitečné pouze tam, kde jsou ekonomiky stejně vyspělé a stejně silné. Jinak zůstane ta slabší uzamčena v podřízené (periferní) pozici.

Navíc jsou důvody obávat se, že by se z Polska mohlo stát nové Německo. Stát, který zvládl hospodářské turbolence lépe než kdokoliv jiný v regionu, má víc obyvatel než Česko, Slovensko, Maďarsko a Rakousko dohromady, buduje velkou vojenskou moc a projevuje expanzivní mentalitu. Bylo by logické, kdyby jeho malí sousedé byli zdrženliví nebo znepokojení. A bylo by logické, kdyby lidé s kolaborantskou mentalitou jásali nad novým jádrem impéria.

Že jsou Poláci vesměs velmi sympatičtí lidé, to na to nemá vliv.