Druhý pohled z 2.7.: Oni tomu opravdu věří!

Je mnohem lepší, aby pivovar patřil zahraniční korporaci, vařil mizerné pivo a vytvářel pro své zahraniční vlastníky zisk 3,20 na litr než aby zůstal v domácích rukou, vařil skvělé pivo a vytvářel zisk pouhých 80 haléřů na litr.

To napsal předevčírem na svůj twitter Miloš Nový, poslanec za TOP09 a místopředseda rozpočtového výboru parlamentu. Tedy jeden z nejvýše postavených lidí rozhodujících o hospodářské politice. Aby nedošlo k omylu – nepsal o mizerném pivu, protože jediným měřítkem kvality je podle něj zisk. Vysoké zisky rovná se skvělé pivo.

Obávám se, že to potvrzuje, že ti lidé nejsou jenom pouze zkorumpovaní. Samozřejmě, že zkorumpovaní jsou. Ale oni tomu i věří! Oni upřímně věří ideologii, že korporátní zisk je nejvyšším měřítkem dobra. A že je lhostejné, jak ten zisk vznikne a co se pak s těmi penězi stane.

Ještě o post-komunistickém štěstí

Před pár dny jsem tu zmiňoval šetření (americké), které říkalo, že v 90. letech ve východní Evropě výrazně poklesl pocit štěstí a pohody. Automaticky předpokládáme, že se to týkalo lidí, kteří na ty změny doplatili. Tedy manuálně pracujících lidí, nižších vrstev, regionů s vysokou nezaměstnaností apod. Jenže on to mohl být i problém těch, kdo si polepšili. Sice zbohatli, ale zaplatili za to životem ve stresu, neustálým strachem z vyhození nebo ze ztráty zakázek a žili pod obrovským tlakem. Vzpomínám na vyprávění manželky jednoho velmi úspěšného podnikatele, jak jí pravidelně trápila noční můra, ve které kvůli manželovu podnikání přišli o dům a odcházejí se třemi malými dětmi po ulici vedoucí k nádraží. O pár let předtím nebyli bohatí, ale ani nežili ve strachu.

K tomu připočte pokles mezilidské solidarity, zhoršení veřejných služeb, nárůst kriminality… zdá se, že to převážilo takové výhody jako právo kritizovat komunistickou stranu nebo že si člověk nemusí pro americké desky jezdit do Maďarska.