Druhý pohled z 19.7.: O volném trhu a svobodných lidech

Včera jsem tu psal o odmítnutí ideálů volného trhu J.D. Vancem. Někomu to může připadat divné, protože ve vzduchu visí omyl o údajném vztahu mezi trhem a svobodou. Když si můžu koupit, co chci, jsem svobodný. Když prosazuji zákaz prodeje nějaké věci, jsem nesvobodný. Je to divné už na první pohled. A jenom dlouhodobá masivní propaganda způsobuje, že nad tím nepřemýšlíme.

Navíc to je opravdu složité a vyžaduje to pochopit, že člověk je do značné míry rozpornou bytostí. Že se v jednom člověku potkávají různé touhy a postoje, které mohou být v rozporu. Že jeho srdce může být nadchnuto pro různé ideály, které nejsou vždy zcela slučitelné. Zákazník Petr Hampl volí levnější jablka a nestará se o následky. Občan Petr Hampl chce chránit české zemědělce, protože si uvědomuje, že jejich případný kolaps by měl katastrofální důsledky pro nás všechny. Priority zákazníka Petra Hampla jsou do určité míry ovlivněny i jeho politickými postoji (takže si raději koupím dražší české jablko, ale nesmí být zase příliš drahé) a priority občana Petra Hampla jsou do určité míry ovlivněny jeho zákaznickými postoji (takže při politickém rozhodování myslím na svou peněženku). V každém případě je ten vztah složitý a není pravda, že v jedné části své osobnosti bych byl více svobodný než v jiné.

Tohle není žádný nový objev. Takhle to  – byť se použitím složitějších výrazů – popsal už před 200 lety pruský filosof Hegel. Někdy je člověk veden touhou po osobním prospěchu, jindy občanskými postoji. Podle Hegela je ta složka osobnosti, která se prosazuje prostřednictvím politiky, ušlechtilejší. Nejsem si tím úplně jistý.

Nicméně přesto by bylo dobré se k tomu rozdělení vrátit. A především se potřebujeme zbavit stupidní pověry, že trh rovná se svoboda. Skutečnost je taková, že trh je skvělý nástroj pro řešení některých problémů. Nic víc, nic míň.