Druhý pohled z 19.7.: O rentiérském kapitalismu
Keith Woods v článku, na který jsem tu už upozornil, připomíná, že 80% obyvatel Velké Británie dává za bydlení třetinu příjmu nebo víc. To znamená, že britský ekonomický model už není tím modelem, kde lidé vyrábějí různé věci (nebo služby) a vyměňují si je mezi sebou.
Typický britský občan vytvoří nějakou hodnotu, o tu se rozdělí se svým zaměstnavatelem, zaplatí daně a ze zbytku odevzdá minimálně třetinu (často víc než polovinu) majiteli nemovitosti. To je model, který odpovídá středověkému nevolnictví nebo ukrajinským dělníkům, kteří jsou „vlastněni“ mafií. Majitelé pronajímacích nemovitostí bohatnou, ostatní chudnou. Prostupnost mezi oběma třídami je velmi nízká.
To je to, čemu se v poslední době říká „rentiérský kapitalismus.“ Zdrojem bohatství není podnikání ani proletářská práce, nýbrž renta.
Jak to vzniklo? Kde je problém? Zapomněli jsme, že byt nemůže být vlastnictvím ve stejném smyslu jako koloběžka nebo náramkové hodinky. Zapomněli jsme, že musí existovat spousta omezení, kdo co může vlastnit, kdo komu může co prodat a co se dá zdědit. Pokud jsou pravidla nastavena nesprávně, společnost degeneruje ze společnosti práce ve společnost rentiérskou.