Druhý pohled z 16.12.: O neplebejské mentalitě

Postřeh Ivo Budila. Říká se, že Češi jsou plebejským národem, ale máloco je vzdálenější pravdě. V Evropě najdete jen málo národů schopných snášet tak snadno tak křiklavé nerovnosti.

Když jde Francouz ráno do práce, tak kdyby cestou k metru potkal čtyři bezdomovce, směřovalo by to k revoltě nebo aspoň vlně nepokojů. Protože Francouzi prostě nehodlají něco podobného snášet. A nepokoje zpravidla nejsou dílem těch úplně dole, nýbrž těch, kdo jsou na tom o něco lépe.

Zrovna tak Rakušané, Holanďani, Španělé a další.

Když jde Čech ráno do práce a najde stejný počet bezdomovců, nejen, že to s ním neotřese, ale ještě přijme vysvětlení, že si to ti lidé vlastně zaslouží. Dokonce bude to vysvětlení možná sám šířit.

To je rozdíl mezi mentalitou plebejce a mentalitou lokaje. Plebejství je založeno na solidaritě těch dole. Lokajství vychází z pocitu, že člověk patří k těm nahoře, ale že si tu příslušnost musí zasloužit nepřátelstvím vůči jiným stejně chudým. Slogan „Patříme na Západ“ je typickým lokajským sloganem.

Jako sociolog ovšem připomínám, že se takové věci mohou snadno měnit. Stačí relativně drobná změna podmínek, přijde ke slovu jiná tradice a převládne jiná mentalita.

Připomínám, že Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete pořídit zde.