Druhý pohled z 16. 10.: Stát budující, stát zakazující

Spor mezi velkým státem a malým státem je zbytečný, neplodný a matoucí. Tím spíš, že nejvíc byrokratické zátěže a zbytečného obtěžování občanů zavádějí právě ty vlády, které se zaklínají minimálním státem.

Navrhuji používat jiné rozlišení. Stát budující a stát zakazující. Ve skutečnosti realizuje každý stát obě ty funkce, ale v mnoha případech je jedno z toho mnohem silnější a zásadní.

Představte si, že by v roce 1975 chtěl kterýkoliv západoevropský nebo východoevropský stát prosadit elektroauta (ten termín Ilony Švihlíkové se mi zdá výstižnější než elektromobily). Co by udělal? Nastavěl elektrárny, zajistil levnou elektřinu, postavil nová vedení, prosadil standardy na dobíječky, možná standardy na výměnu baterií. Vynaložil by miliardy na vývoj velkokapacitních baterií ve státních výzkumných ústavech. Možná by vznikla i státní automobilka (resp. elektromobilka). Nebo by něčím z toho pověřil soukromníky. Určitě by jim přenechal provozování spousty služeb. Nicméně odpovědnost za to budování by byla státní. To by byla vize, kterou by státníci předkládali občanům.

V roce 2020 stát nevytváří nic. Prostě vydá tisíc zákazů a motivuje soukromé subjekty, aby se na prosazování těch zákazů podílely. To je celé.

Stát budující versus stát zakazující. Rozdíl je mimo jiné v tom, že v budujícím státě věří politická třída v odpovědnost za to, co vytvoří. V zakazovacím státě věří politická třída v trh.