Druhý pohled z 16.10.: Kdyby si mohly vybrat

„Největší trik moderních dějin bylo přesvědčit ženy, že pracovat osm hodin denně pro naprosto cizího člověka a nechat vlastní děti v péči někoho jiného je svoboda, zatímco zůstat doma s dětmi, a vychovávat rodinu, která vás miluje, je otroctví.“ Vyvedeno v hezké grafice to koluje po sociálních sítích.

Člověk si to čte a říká si, viděl ten moralista vůbec někdy živou matku? Viděl někdy rodinný rozpočet? Ve skutečnosti by drtivá většina matek ráda trávila mnohem víc času se svými dětmi, ale prostě si to nemohou dovolit. A v minulosti to nebylo lepší. Že manžel uživil ze svého příjmu celou rodinu, to se týkalo jen nepatrné menšiny společnosti (navzdory tomu, jak to působí ve filmech).

Britská socioložka Catherine Hakimová (ano, ta stejná, která psala o erotickém kapitálu) tyhle věci analyzovala a dospěla k tomu, že existují tři skupiny žen, jejichž velikost je ve všech generacích od 19. století velmi podobná.

• Ty, které dávají přednost rodině před kariérou
• Ty, které dávají přednost profesionální kariéře
• Ty, u kterých se to během života mění. Když mají malé děti, chtěly by s nimi být, ale předtím a potom by chtěly společenský život a vlastní výdělek.

Ta třetí skupina je největší, další dvě jsou podobně velké. Jenže protože dnes velká část kariérových žen nemá děti, vede to celkově k tomu, že téměř 90% žen (plus minus, v každém výzkumu to vychází maličko jinak)  říká, že by chtěly věnovat více času rodině a méně zaměstnání. Kdyby si mohly vybrat.

Co se týče námitek, že by si mohly odříct drahé dovolené. Ono to není tak, že když opustíte placené zaměstnání, sníží se váš příjem přesně o cenu dovolené a všechno ostatní vám zůstane.

Pokud ještě nemáte přístup k Plné verzi Hamplova druhého pohledu, připomínám,  že si ho můžete obstarat zde.