Druhý pohled z 13.9.: O lidech, co nenávidí holky

Nabídku svého e-shopu jsem rozšířil o knihu americké novinářky Abigail Shrierové Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii. Zabývá se těmi případy, kdy je zmatené mladé dívce poskytnuta „pomoc“ takovým způsobem, že jsou jí uřezána prsa, její tělo je nacpáno škodlivými chemikáliemi, které prokazatelně poškozují mozek (snižují IQ) a jsou jí zmrzačeny pohlavní orgány. Doktor Mengele by dnes mohl být pokládán za zachránce.

Je to o to větší škoda, že naše znalosti mozku a z nich vyplývající terapeutické techniky doznaly obrovský pokrok a je možné pomoci mnoha lidem, kteří by dříve byli odsouzeni k životu ve zmatcích a depresích. Místo pomoci se jim ale dostává mrzačení.

Ta kniha je nekompromisní, ale zároveň vyvrací povrchní moralistní fráze o tom, že se prý jedná o zvrácené lidi, kteří si nedovedou odepřít žádný sexuální zážitek, a pak to takhle končí. Většina těch dívek nemá za sebou žádný bouřlivý sexuální život (velmi často dokonce vůbec žádný sexuální život) a když někdo bude maximálně hedonistický, bude střídat partnery nebo s nimi podnikat nezvyklé věci. Ale nenechá se zmrzačit. A vyvrací se i stejně povrchní fráze o tom, že ti lidé se prostě jen nudí. Sebemrzačení není to, čím lidé typicky zahánějí nudu.

Abigail Shrierová tu mánii přirovnává k epidemie bulimie, která řádila před generací. Ukazuje na spoustu shodných znaků, včetně nakažlivosti. Ano, pocit holky, že je uvnitř klukem, je nakažlivější než řada virových nemocí. Jenže mezi tím je naše civilizace posunula. Bulimii jsme se snažili léčit, tohle je masivně podporováno a prosazováno, včetně tvrdých represí vůči těm, kdo se těm dívkám snaží opravdu pomáhat.

Mimochodem, velmi podobný pohled zastává i Ludmila Trapková, mediálně méně známá, nicméně v odborných kruzích akceptována jako absolutní špička české psychologii. K ní se vrátím v některém z příštích postů.

Tu knihu si můžete pořídit zde.