Druhý pohled z 13.7.: Radikálové, kam se podíváš

V posledních dnech tu upozorňuji na výroky a události, které ukazují nejen směřování k šílenství, ale také radikalizaci uvnitř ostře vymezených názorových bublin. Vedoucí zahraničního zpravodajství televize Prima označuje Ronalda Reagana za člověka s hippiesáckou mentalitou. Hippiesáckou mentalitu má podle něj každý, kdo neusiluje o co nejrychlejší eskalaci k jaderné apokalypse.

Vrchní soud v Praze zase označuje za Putinova pomocníka každého, kdo má za to, že normální rodinu tvoří muž a žena, případně jejich děti. A abychom byli spravedliví, můžeme připojit ty opoziční skupiny, které označují za ovce každého, kdo nevěří, že útoky 11. září byly nejen inscenovaným představením, ale ještě tam režiséři přidali úplně zbytečné vyhození jednoho domu navíc, aby dali tajné znamení konspiračním teoretikům.

Spory a různá stanoviska byla vždycky, ale je naprosto nemyslitelné, že by před generací byl označován za pomocníka nepřátelské mocnosti někdo, kdo je proti sexu před svatbou. Ztrácí se racionalita jakožto společná půda. Není žádný typ argumentace a vedení sporů, který by byl přijatelný pro všechny. A nejspíš strany konfliktu ani nevědí, že by něco takového mohlo existovat. Vědí to specialisté někde v ústavech akademie věd a ti raději nevystrkují nos, aby taky nějakou neslízli.

Vracíme se do temných před-osvícenských časů.

Fialovy nové naděje

Tak se Petru Fialovi rýsují – kromě korespondenčních hlasů – další dvě naděje na udržení vlády další čtyři roky. Jmenují se Stačilo! a Přísaho-motoristé. Obě ta uskupení udělala skvělý výsledek v eurovolbách, ani jedno z nich nevypadá na překročení pětiprocentní hranice ve volbách parlamentních, ale společně odsají opozici přes půl milionu hlasů. I kdyby Babiš s Okamurou dali nakonec dohromady stojedničku, s Petrem Pavlem na Hradě to nebude stačit (a navíc s ústavním soudem, který jim odsouhlasí absolutně cokoliv). Opozice potřebuje výraznější vítězství.