Druhý pohled z 13.12.: O překonávání civilizačních krizí

Jak překonat civilizační krizi? Problém je v tom, že samotný pojem krize je cosi nejasného až mystického. Tušíme, že by to chtělo jakousi vnitřní proměnu, ideálně většiny obyvatelstva naráz, něco na způsob náboženského probuzení. Jenže i kdyby se teoreticky všichni stali během jednoho dne třeba vroucně věřícími katolíky, zůstanou v chodu veškeré mechanismy moci, ekonomická pravidla atd. Z principu neřešitelné.

Jenže jako příslušníci západní civilizace máme k dispozici inženýrský přístup. To znamená, že nedokážeme řešit hlubokou krizi, ale dokážeme řešit problémy. I problémy velmi obtížné, které vyžadují řešení dalších problémů. Kdybychom například chtěli znovu rozběhnout a posílit průmyslovou výrobu, potřebovali bychom – mimo jiné –  suroviny, a k tomu bychom potřebovali lepší vztahy s některými zeměmi a k tomu  bychom potřebovali jinou diplomacii a k tomu schopnost vyměnit diplomaty a tak dále. Tedy strašně moc úkolů, spousta práce, ale není to z principu neřešitelné.

Tímto způsobem je možné rozebrat drtivou většinu toho, co dnes označujeme souhrnným výrazem krize. Nejspíš by pak zůstaly nějaké duchovně-morální záležitosti, ale to je dlouhodobá záležitost, dá se s tím žít a usilovat o postupné zlepšení. S vědomím, že úplně dobré to nebylo nikdy a nejspíš nikdy nebude.

To už by to ale nebyla není akutní krize.