Druhý pohled z 13.11.: O psychické odolnosti

Nedávno jsme na Jungmannově národní akademii měli program o psychické odolnosti. O co jde? Když přijde negativní zpráva nebo se objeví nebezpečí, někdo začne ječet nebo se zhroutí do depresí či jeho mozek propadne panice. A mozek někoho jiného se v takové chvíli koncentruje na otázky typu: Je něco, co mohu ovlivnit? Lze nějak snížit další rizika? Jaké existují alternativy? Co se dá ještě zachránit?

Zkrátka někdo dokáže přepnout do režimu obrany, někdo se zhroutí. A většina je někdy mezi tím – blíže racionální reakci (vysoká psychická odolnost) nebo blíže zhroucení (nízká psychická odolnost).

Po Trumpově vítězství pořádají liberálové soutěž v nízké psychické odolnosti. Sociální sítě jsou plné videí, kde lidé okázale předvádějí, jak brečí, ječí, trhají oděvy, mlátí hlavou do volantu nebo do zdi. Tak jako ještě nedávno probíhalo okázalé předvádění politicky korektních názorů (value signalling), teď probíhá okázalé předvádění nulové psychické odolnosti.

Není těžké vidět, jakou šanci na vítězství v konfliktu má skupina, která jako vrcholnou ctnost pěstuje a předvádí schopnost zhroutit se. Ona to totiž není jen záležitost hysterických studentek. Třeba Bob Kartous, liberální supercelebrita, napsal do Britských listů článek, kde okázale předvádí schopnost ztratit jakoukoliv sebekontrolu.

Jde vlastně jenom o to, kdy taková skupina narazí na soupeře. Musí to ale být soupeř s vyšší psychickou odolností než opozice, jejíž aktivisté jsou na tom tak, že když museli na pár měsíců vynechat hospodu, aby ztlumili šíření epidemie, mají z toho doživotní trauma.