Druhý pohled z 12.6.: O českém národním obrození

Knižní záložka jako reklamní předmět Jungmannovy národní akademie s Ženíškovým motivem může vést k otázce, proč ta fascinace českým národním obrozením. Není to zdaleka jenom proto, že to obnovilo téměř zlikvidovaný národ. Ani proto, že bych si myslel, že je dnešní situace natolik podobná té historické, že by mohly fungovat recepty z 18. a 19. století. Přesto se k českému národnímu obrození vracím grafikou, grafikou, občasným používáním latiny i dalšími drobnostmi.

Bylo to hnutí naprosto unikátní a podařilo se mu něco tak skvělého, že to uniká i mnoha vlastencům. Bylo vytvořeno jádro společnosti, která je v rámci západní civilizace alternativou k britské tržně-kastovní společnosti i k německému extrémismu důkladnosti. Podařilo se vyhnout jak arogantnímu elitářství, tak primitivní chátrovitosti, v jakou mohou snadno degenerovat lidová hnutí. Dokázalo vyprodukovat vlastní elity, ale ty elity se nikdy nevymezovaly proti lidovým vrstvám. Naopak, vymezovaly se proti cizím elitám právě sepjetím s těmi národními lidovými vrstvami. Zdravé plebejství, které si hájí svoje zájmy, ale vezme si z vysokého (aristokratického) umění to, co potřebuje. Když stojíte před budovou Národního divadla nebo Národního muzea, cítíte tu vznešenost vysokého umění a zároveň cítíte, že je to pro obyčejné lidi. Aby je to pozdvihovalo.

A především si národní obrození vzalo z celého aparátu racionality, vědy a zvládnutí technologií. Nedalo prostor konspiračním teoriím ani výkřikům, že je to celé údajně podvod. Místo toho se národ ty věci naučil a začal je používat ve svůj prospěch. A to nejdůležitější. Nebylo to hnutí zaměřené na minulost. Dívalo se do budoucnosti a minulost používalo pouze jako nástroj.

Je škoda, že tahle úžasná dimenze uniká většině těch spolků a aktivit, které se v posledních letech vynořily a mají národní obrození v názvu.

O německých vyšších třídách

Ještě před pěti lety měly německé vyšší třídy pocit, že jich se migrační problémy hned tak nedotknou. Samozřejmě jim to přinášelo nějaká omezení, ale vypadalo to, že když zůstanou ve svých luxusních čtvrtích a izolovaných kancelářských budovách, mají před sebou ještě desítky let pohodlného života. A pak se uvidí. Nebyl žádný důvod riskovat kariéru kvůli tomu, že se člověk staví na odpor migračním fanatikům.

A skutečně. Když člověk prošel historická centra některých měst zejména v západní části země, na žádné migrační problémy nenarazil.

Teď ale Němci z vyšších tříd zjišťují, že to dorazilo i k nim a žádné se žádné desítky let pohodlného života konat nebudou. Vědí to všichni, píše se o tom v běžném tisku (i u nás na Novinkách) a všichni se s tím smiřují. Už je pozdě. Už se to nedá zastavit. Nejen kvůli migrantům, ale i kvůli tomu, že příliš mnoho příslušníků většinové populace spojilo své kariéry s postupující islamizací a etnickou výměnou.

Je to normální? Ano, je to normální tam, kde zcela chybí vůdcovství. A jak se pozná vůdcovství? Vůdce je ten, kdo se otočí proti davu a zkrotí ho. Konjukturalista je ten, kdo se veze po momentální vlně lidové nálady. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že v tomhle smyslu je celá česká protisystémová opozice konjunkturalistická.