Druhý pohled z 11.9: O bohatství a štěstí

Před pár dny jsem se tu zmiňoval o Petru Ludwigovi. Vydělává astronomické peníze za zručné opakování pouček, jak být v životě úspěšný (které samozřejmě nefungují). Neplatí mu to lidé, ale korporace a organizace státní správy. Zaměstnanci od toho nic nečekají, ale je to celkem zábavné, takže jsou v zásadě rádi, a je to v pracovní době. Proč ne.

Od té doby mě jeden čtenář upozornil, že posty Petra Ludwiga lajkuje Otakar Foltýn! Když vás lajkuje Otakar Foltýn, to je něco, jako když se vás bojí Chuck Norris. Jste takový debil, že to prostě nemůže být pravda. Přehráváte. A Petr Ludwig má s vysokou pravděpodobností IQ tak o 30 bodů vyšší než vládní informační stratég.

Tak si říkám, jak se takový člověk asi cítí. Možné by se měl cítit poníženě, že se musí podbízet mentálovi. Ale spíš si řekne, že to prostě patří k jeho práci. Stejně jako mi to před pár lety řekla důstojnice z oddělení boje proti extrémismu, když jsem jí zeptal, jestli jí netrápí svědomí.

Samozřejmě, kdo z nás v životě neudělal nějaký kompromis. Jenže když tím člověk žije dlouhodobě a soustavně, mění ho to. Přestane mít chuť se učit (která úzce souvisí s celkovou radostí ze života). Vydělá spoustu peněz, z nich ovšem většinu utratí za to, co ho beztak netěší, ale co je povinné, aby okolí vidělo úspěch (což je podstatné pro další zakázky). Jestli chcete vidět jiného takového člověka, doporučuji Jana Mühlfeita, bývalého ředitele Microsoftu, který lidi učí „odemykat svůj potenciál“- pokud zrovna není hospitalizován na psychiatrii. Petr Ludwig se k Janu Mühlfeitovi rád přirovnává.

Protože už víme něco o štěstí a šťastném životě, víme také, že tohle je statisticky úplně nejhorší varianta, jak si zařídit život. Superbohatý šejdíř vede s vysokou pravděpodobností méně šťastný život než taxikář, který ho vozí nebo vrátný, který mu otevírá. Pokud ten taxikář není v exekucích nebo mu aspoň nepláče manželka, že nemají na složenky.

Není mi takových lidí líto. Ale je mi léto peněz, za které se dalo pořídit něco užitečného. A je mi líto výkonného mozku, který mohl dělat něco užitečného a pomoci spoustě lidí (a jehož majitel by měl lepší pocit ze života).