Druhý pohled z 11.6.: O opozičních fanklubech
Včera jsem psal o neschopné opozici. Jak se může stát z neschopné opozice schopná opozice? V dějinách západní civilizace jsme zpravidla využívali geniální vynález nazývaný „metoda pokusu a omylu“. Prostě něco děláme. Pak zjistíme, že jsme to udělali špatně. Pak přemýšlíme, v čem mohla být chyba. Pak to uděláme znovu. A tak pořád dokola. To vede k růstu a k budoucím vítězstvím.
Jenže k tomu musí být splněny dvě podmínky.
- Schopnost přiznat si pravdu
- Schopnost otevřeně a racionálně diskutovat o možných příčinách
V tom je současná opozice ještě mnohem horší než vládnoucí skupina. A to je co říct! Všimněte si, že tu neexistují opoziční politické strany. Jen fankluby. Fanklub Andreje Babiše. Fanklub Tomia Okamura. Fanklub Jindřicha Rajchla (jestli ještě existuje). Komunistická strana je v tichosti odložena stranou a nahrazena fanklubem Kateřiny Konečné. Výhodou fanklubů je, že nemusí řešit spory frakcí, ale jejich nevýhodou je, že nejsou schopny růst.
Ale to je samozřejmě jenom zlomek problému. Jeho hlavní část spočívá v tom, že tu chybí aliance sociálních vrstev, o kterou by se politická opozice mohla opírat.
O mocenských a volebních konfliktech
Čím nesnesitelnější vláda, tím lepších výsledků dosahuje u voleb. Taky jste si toho všimli? Ve Francii, kde Macronova vláda nepředvádí ani zlomek toho, co Fialova, byla smetena. U nás dosáhly strany pětikoalice (až na Piráty) slušného výsledku. Německo a Rakousko někde uprostřed.
Je to nepochopitelné? Záleží, jak se na celou záležitost díváme.
Buď to můžeme pojmout tak, že voliči jsou něco jako komise. Prohlížejí si strany, jejich nabídky, jejich chování, jejich reklamní kampaně, jejich důvěryhodnost a vyberou tu nejlepší. Pokud se díváme tímhle pohledem, jsou volební výsledky nevysvětlitelné.
Ale lze se na to dívat i jinak. V každé zemi jsou zformovány nějaké mocenské skupiny a mezi nimi je různý poměr sil. Když má jedna z nich naprostou převahu, může si dovolit cokoliv a může se chovat naprosto bezohledně. A protože má naprostou převahu, může si zařídit i volební vítězství. Jenže v jiné zemi je moc rozložena jinak. I tam je někdo nejsilnější, ale nemůže si tam prosadit cokoliv, musí brát v úvahu i jiné zájmy a nemá ani dost síly na volební vítězství.
