Druhý pohled

Druhý pohled z 11.11.: Národně-osvobozenecký džihád?

„Pokud se vám podaří dobýt Izrael, dobudete celý Západ. Izrael je výkonnou složkou západní hegemonie. Pokud tuto ruku odříznete, západní hegemonie se zhroutí,“ prohlásil v iránské televizi tamní duchovní autorita Masoud Aali.

Nebudu zdržovat jeho rozbory Koránu ani výkladem toho, jak je vybití Židů podmínkou záchrany světa (resp. příchodu „skrytého imáma“, což je taková poislámštěná verze druhého příchodu Ježíše Krista). Masoud Ali nicméně řekl dvě podstatné věci.

Jedna z nich je zcela pravdivá. Dobýt šestimilionový Izrael je nekonečně obtížnější než dobýt šedesátimilionovou Velkou Británii. Pokud má někdo dost schopností k přemožení Izraele, neodolá mu žádný západní stát. To mimo jiné zpochybňuje vztah mezi velikostí a bezpečností. Velké státy mohou být silnější, pokud ovšem umí tu velikost správně využívat.

To druhé tvrzení je blbost. Jak může být Izrael nástrojem liberální hegemonie v latinské Americe, v České republice, ve válce proti Rusku, při pokusu o puč v Gruzii atd. Problém je, že toto spojení (Izrael a západní hegemonie) je pevně usazeno  mozcích velké části západní levice (progresivistické i konzervativní). Tak pevně, že mnoho lidí ztratilo schopnost o těch věcech racionálně přemýšlet. Džihád je vnímán jako projev národně osvobozenecké hnutí a z toho vyplývá morální povinnost džihád podporovat. Dokud se džihádisté neobjeví přímo ve vaší ulici.