Druhý pohled z 11.10.: O tzv. mandatorních výdajích

Před pár dny jsem tu zmiňoval seminář Ilony Švihlíkové. Část semináře vedl Tomáš Doležal a zabýval se sociální politikou. Možná znáte úsloví o tom, že se vracíme do doby před Bismarcka. Tomáš Doležal ukázal, že se do bismarckovských dob opravdu fakticky vracíme. To, čemu se dnes říká reforma, je v mnoha ohledech faktický návrat někam  na konec 19. století. Tedy zcela jistě návrat před Masaryka.

To je i klíč k pochopení těch šílených, rádoby konzervativních historek o jakémsi starém zaniklém úžasném světě, kde si lidé údajně měli pomáhat, rodiny měly údajně pečovat o své prarodiče a všude fungovala solidarita, až přišli socialisté 19. století a všechno zničili tím, že zavedli podpory v nezaměstnanosti, důchody a takové věci. Údajně tím měli rozbít morálku, mezilidské vztahy atd. Není na tom ani nejmenší zrníčko pravdy. Ve skutečnosti žádný takový starý svět nikdy neexistoval. Ty představy jen přikrývají současnou chamtivost.

A ještě jedna zajímavá věc. Kolikrát už jste slyšeli, že neúnosně rostou mandatorní výdaje? Tedy výdaje, které vláda musí vynaložit ze zákona. Kolikrát už jste slyšeli, že rostou tak rychle, že to může vést k bankrotu?

Tomáš Doležal vytáhl statistiky. Mandatorní výdaje v roce 2024 jsou 21% hrubého domácího produktu, stejně jako v roce 2009. Ono to ve skutečnosti neroste! Že docházejí peníze, to je dáno tím, že se hodně velkých a bohatých subjektů naučilo vyhýbat placení daní a dalším je vláda snížila. Druhým důvodem je obrovská marnotratnost mocenské a finanční elity. Obrovské projekty dohazované kamarádům, nesmyslné zbrojení (což je často totéž), likvidace průmyslové základny, vytváření nových úřadů, aby měl kámoš co řídit atd. To je ten skutečný důvod, proč není na starobní ani invalidní důchody.