Druhý pohled z 10.5.: O typech opozice

Dostal jsem dotaz na rozdíly opozicí řízenou a neřízenou, respektive zkrocenou a principiální. Navrhuji dívat se na to jinak, a rozlišovat opozici na silnou a slabou.

U slabé opozice je lhostejné, jaké má názor a co má v programu. Nikdy to neprosadí. Takže si tam klidně může dát třeba útok na flotilu galaktického impéria. Nebo vystoupení z Evropské unie. Nebo jaderný útok na Brusel. Prostě na tom nezáleží.

Jenom u silné opozice má smysl se ptát, zda od ní můžeme čekat, že v pověření mě jakožto občany podnikne kroky, které požaduji. A má smysl se také ptát, jestli to můžu ovlivnit. Psát dopisy předsedovi? Kroužkovat kandidáty? Chodit na schůze? Stát se členem té strany?

U slabé opozice je na místě úplně jiná otázka. Dokáže získat sílu? Jestli ne, pak má ta volba čistě terapeutický účinek.

O izraelsko-americkém spojenectví

Tak Američané zastavili Izraelcům dodávky munice uprostřed válečné akce a Jeruzalem Post pláče, že je spojenec zradil. Takové překvapení! Je snad v dějinách nějaký případ, kdy USA nepodrazily své spojence? Nedokážu pochopit, jak mohli být Izraelci tak naivní. Zrovna od nich bych čekal úplně jinou úroveň protřelosti.