Druhý pohled z 10.10.: O ekonomech a prodavačích pojištění

Ekonomové jsou podobní prodavačům pojištění. S naprostou jistotou vám popisují, co se stane, a když přijde na plnění, ukáže se, že je tam ještě několik stránek popsaných drobným písmem, takže navzdory očekávání nedostanete nic. Rozdíl je snad jen v tom, že cyničtí prodavači pojištění vědí, o co jde, zatímco sami ekonomové netuší, co ta drobná písmenka říkají. O těch odstavcích psaných drobným písmem se nepíše v ekonomických článcích, neučí se o nich na Vysoké škole ekonomické a nevedou se o nich diskuze. Pokud ano, tak zcela okrajově.

Podle ekonomické teorie je například jasné, že když budou u nás vyšší ceny než v Německu, všichni se pohrnou na náš trh, tím vznikne konkurenční tlak a ten srazí ceny na stejnou nebo nižší úroveň než v Německu. Stejným mechanismem dojde ke srovnání českých a německých platů.

Proč se to neděje? Právě kvůli těm poznámkám drobným písmem. Ty poznámky říkají, že tržní mechanismus tyhle věci způsobí pouze při splnění příšerně mnoha podmínek, k čemuž nedojde téměř nikdy. Problém je v tom, že když ekonomové desítky let autoritativně tvrdili, že tržní síly způsobí vyrovnání hladin, oni sami o těch dodatečných podmínkách nevěděli. A že když radí premiérům, tak se tváří, že žádné další poznámky a podmínky neexistují. To je pak divení, že po liberálních reformách nenásleduje hospodářský rozkvět, nýbrž kolaps.

Ještě zajímavější je, že když na ten průšvih dojde, všichni se tváří, že nic nevidí a suverénně opakují neplatné poučky. Třeba zemědělství. Vláda odmítla chránit české zemědělce, ceny potraviny vystřelily nahoru a od tržních komsomolců slyšíme, že když budou zlikvidováni i zbývající čeští zemědělci, ceny určitě klesnou. Vedle toho se tu objevuje nový žánr – spílání českým zaměstnancům a spotřebitelům, že se nechovají podle pouček ekonomických teorií. Hanebná fakta se odmítají chovat tak, jak jim teoretici předepsali. Kdyby se Češi dohodli, že budou několik měsíců hladovět a nekoupí žádné potraviny, vedlo by to ke snížení cen. To není parodie, to zcela vážně tvrdí Robert Veneur, což má být podle iDnes manažerská hvězda, co sem přichází řídit podniky.

Poctivá ekonomická teorie by říkala, že  tlak na vyrovnání platů a cen je pouze jednou ze sil, které působí, a že to nikdy není síla rozhodující. Větší roli hraje rozložení politické moci, vlastnictví, převládající zvyklosti (víc záleží na zvyklostech uvnitř manažerské třídy než na zvyklostech spotřebitelů) a spousta dalšího.

Teď mají ekonomičtí teoretici další skvělé téma – Argentinu. Můžete si vymyslet úplně cokoliv, prohlásit, že se tak děje v Argentině za Mileie a nikdo si to nemůže ověřit. Třeba teď koluje báchorka o tom, že když regulátor určoval horní cenu nájmů, byly nájmy drahé. Když byla ta regulace zrušena, tak majitelé nemovitostí nezdražili, nýbrž zlevnili. Že si o nás myslí, že jsme debilové? Kdepak, to oni jsou debilové. Oni tomu opravdu věří.

Pokud vám tyto úvahy připadají užitečné, pořiďte si Plnou verzi Hamplova druhého pohledu (zde). Za pár korun měsíčně získáte přístup k dalšímu obsahu a zároveň pomůžete tomu, aby takové poznámky mohly dále vznikat.