Druhý pohled z 1.8.: Ničitelé Západu
Každý kmen, říše či civilizace má svůj zakladatelský mýtus. Tedy příběh o hrdinovi, který zabil nestvůru, vykonal jiný úžasný čin, sestřelil jablko z hlavy svého syna, vedl revoluci proti Habsburkům, nechal se upálit za pravdu, i když nemusel atd.
Na první pohled to nemusí být až tak důležité, nicméně antropologové ukazují, že existují tři roviny symbolů, které musí jít dohromady.
- Zvyklosti a další pravidla určující naše každodenní jednání, přičemž klíčovou roli hraje jazyk.
- Právnické zákoníky, vědecká zdůvodnění atd.
- Ta velká vyprávění, která zmiňuji v úvodu.
Všechno to musí do sebe zapadat. Když dojde ke změně v jedné rovině, ovlivní to i další.
Proč zmiňuji takové zdánlivě nepraktické a teoreticky působící téma?
Protože v poválečných desetiletích, kdy západní civilizace dosáhla svého vrcholu ve všech oblastech, bylo tím hlavním mýtem vítězství nad nacismem. Nad ztělesněným zlem, které vzniklo z nejasných důvodů, ale k jehož porážce bylo zapotřebí obrovské statečnosti a obrovských obětí – našich i příslušníků jiných spřátelených civilizací. S tím jsme vyrůstali a s tím vyrůstali i malí Francouzi, Belgičané, Italové a do určité míry i Němci. Civilizační příslušnost byla víc než společensko-ekonomický systém.
A právě na tenhle skutečný základ západních civilizačních hodnot dnes útočí liberální demokraté. Hákové kříže už nejsou symbolem zla, nýbrž symbolem dobra. Plynové komory, masové upalování lidí zaživa a všechny ty krutosti už nejsou něčím naprosto děsivým, ale něčím, co je akceptovatelné, pokud jde o vítězství nad barbary ze stepí.
Všimněte si, že tenhle nový pohled nepřináší nějaký vnější nepřítel, ale naše vlastní elita a vlastní propaganda, jakou si platíme ze svých daní. Zatím ještě nevíme, jaké všechny dopady to bude mít, ale svět a naše životy už nezůstanou stejné. Patříme na Západ nebo jsme spíš ničitelé Západu?
Aby nedošlo k mýlce, rozhodně nepodporuji, pokud někdo chodí narušovat soukromé akce neonacistů nebo kohokoliv jiného. V soukromí ať si každý dělá, co chce. Ale ve veřejném prostoru by mělo být jasno.
