Druhý pohled z 1.12.: Čím nahradit

Poznámka čtenáře a mého kolegy z Jungmannovy národní akademie Štěpána Čábelky:

„Čím nahradit současný společensko-ekonomický systém? To je otázka za 500. Volný trh je součástí stávajících problémů: neúnosné bobtnání finančního kapitalismu, tyranii farmalobby a agrolobby, devastaci životního prostředí má na svědomí právě on. Průmyslový národní stát je určitě součástí řešení, ale není řešením celým. V podstatě neumíme vyrábět bez odpadu a odpadu už je příliš mnoho. Zásoby surovin nejsou nekonečné. HDP je úplně pitomá metrika, která nezohledňuje kvalitu života, školství, zdravotního systému aj. Finanční systém založený na dluhu a půjčování na úrok si přímo vyžaduje neustálý hospodářský růst, který ale nemůže pokračovat donekonečna. Věda je ve slepé uličce, systém ověřování výsledků ani financování výzkumu zjevně nefunguje. Zjevně je to na hlubší reformu.“

Je to celé klubko problémů k rozpletení a některé námitky můžeme odložit stranou. Dá se třeba souhlasit s tím, že skončila doba, kdy využívání měřítka HDP bylo smysluplné. Ale podstatné přece je, co děláme a jak se nám žije. Jaké výpočty kdo kolem toho bude dělat, je vedlejší.

Pokusím se o jednotlivých bodech pojednat v následujících dnech. Začnu ale tím, že je zapotřebí vyhnout se utopismu, a to minimálně ve dvou bodech. Za prvé v tom, že nemůžeme očekávat vytvoření dokonalého dlouhodobě stabilního systému. Stačí požadavek, aby existoval někdo, kdo bude odpovědný za řešení budoucích problémů a kdo k tomu bude mít dostatečné pravomoci. Mnohé z problémů, které Štěpán zmiňuje, budou vyřešeny až ve vzdálenější budoucnosti nebo (to je pravděpodobnější) nebudou vyřešeny vůbec. Jde ale o to, aby byly rozvíjeny schopnosti a struktury, které potřebujeme k jejich zvládání.