Druhý pohled k 31.7.: O zahraniční politice J.D. Vance

„J.D. Vance uvažuje o zahraniční politice úplně stejně jako pan Hampl,“ napsal nedávno jeden kolega z Jungmannovy národní akademie. No samozřejmě, a stejně jako desetitisíce či statisíce jiných.

Vance se neptá, co je morálně správné, ale klade jinou otázku: Jaká zahraniční politika je nejvýhodnější pro normální pracující lidi. A dochází k následujícímu:

• Co nejrychleji vycouvat ze zapojení do války na Ukrajině.
• Podle možností podporovat Izrael.
• Nastavit vztahy s Čínou podle principu „já pán – ty pán“. Říká doslova: Nemůžeme válčit s někým, na kom jsme závislí v zásobování antibiotiky.
• Obnovit vlastní průmyslovou výrobu, protože z moci průmyslové vyrůstá moc politická. Průmyslová mocnost automaticky získává takové postavení, že nepotřebuje válčit. A kdyby k té válce náhodou došlo, domácí průmyslová výroba jí poskytne dostatečnou převahu.

Poslechnout si to můžete tady.

Malý stát samozřejmě musí postupovat jinak než velmoc, ale hlavní zásady jsou stejné.

O myšlenkových zásadách, které k těm závěrům vedou, jsem něco napsal tady.