Daniela Kovářová: Právo by nemělo zasahovat do biologie

Petr Hampl: Poslední vlny diskuzí o obtěžování a zneužívání ukázaly vyostřeně něco, co existuje od nepaměti. Právo je pohlavně neutrální, ale sexualita není souměrná. Když dospělý muž zneužije 15letou dívku, patří do vězení. Když dospělá žena zaučí 15letého chlapce, měla by spíš dostat kytici a bonboniéru. A takových situací je celá řada. Jak skloubit právo a biologii?

Daniela Kovářová: Právo by hlavně nemělo do biologie zasahovat. Je příliš silovým nástrojem a mělo by se používat uvážlivě a jen v případech, kdy selžou všechny ostatní cesty. Aby bylo právo užitečné, má hovořit jasně a srozumitelně a má jasně stanovit, jaké jednání je protiprávní, a proto trestné.

Nejhorší spory se pak vedou o výklad. O znásilnění žádný rozumný člověk nepochybuje. Dnešní trestní zákoník obsahuje řadu ustanovení (skutkových podstat), podle nichž lze odsoudit násilníka, který zneužije bezbrannosti, strachu, podřízenosti, opilosti či bezvědomí. Nepotřebujeme nové zákony, tím spíš nepotřebujeme nové právo po každé mediálně prezentované aféře. Soudní praxe si se životem vždycky poradí. Vše ostatní je jen politikum.

Jinou oblastí jsou trendy posilované hnutím MeToo a Istanbulskou úmluvou; podle nich je třeba trestat a vychovávat muže a postavit mimo zákon verbální sexuální jednání a gesta. Tyto trendy spolu s omezováním svobody slova a jedinou přípustnou verzí reality opomíjejí kontext. Muži a ženy mají odlišné zbraně, a kdo se diví, že je v životě používají, ten o něm nic neví nebo nechce vědět.

Muži a ženy mají odlišné zbraně, a kdo se diví, že je v životě používají, ten o něm nic neví nebo nechce vědět.

Petr Hampl: Před trendem rozšiřování definice nezákonného tak, že bude zahrnovat i běžnou komunikaci s erotickým podtextem, před tím varujete už delší dobu. A varují i jiní. Přesto vidíme, že trend tím směrem jde. A že se dokonce zrychluje. Je možné jej ještě zastavit či zvrátit? Co rozhodne o tom, kterým směrem vývoj půjde?

Daniela Kovářová: Vždycky je třeba bojovat. Krásná literatura (Pán Prstenů nebo Harry Potter) i historie nás učí, že se člověk nemá předem vzdávat, že má cenu za své cíle položit i život. I jedinec může ovlivnit budoucnost, zejména je-li takových jedinců více. O budoucnosti rozhodujeme každý den a každý z nás, minimálně o té své.

Ještě dodám, že vidím jako nebezpečný trend volání po naprosté transparentnosti a otevřenosti. V mnoha případech je tajemno, tajemství, nevyřčené a naznačené nedílnou součástí atmosféry a efektu, což platí v obchodních, partnerských i politických vztazích. Všechno se prostě nedá hned zveřejňovat a odkrývat. Absolutní otevřenost a upřímnost naopak každý vztah zabije. A já nechci, aby se tajemství, erotično a záhadno ztratilo ze života.

Absolutní otevřenost a upřímnost naopak každý vztah zabije. A já nechci, aby se tajemství, erotično a záhadno ztratilo ze života.

Petr Hampl: Znávali jsme to tak, že to jsou spíše mladí lidé, kdo se chtějí chovat spontánně a odmítají se nechat sešněrovat. Také bychom mohli logicky čekat, že biologické pudy budou faktorem, který přispěje k bourání nejrůznějších omezení – morálních, společenských, náboženských atd.  Dnes jsme ale v pozoruhodné situaci, kdy právě v mladé generaci je nejvíce příznivců politicky-korektního puritánství. Jako by sexuální puzení přestávalo fungovat. Čím je to podle vás způsobeno?

Daniela Kovářová: Nechci se uchylovat k frázím, že časy se mění a lidé s nimi, protože individuálně zajisté existují velké rozdíly. Nicméně po rodičovské generaci květinových dětí a naší generaci neskrývaného porna a videokazet na víkend je současná mladá generace zdrženlivá a část svých sil věnuje ochraně planety namísto erotiky. Módní vlny jsou jako sinusoidy a ty nové nejspíš reagují odlišným znaménkem na ty předchozí. Věřím, že i tato vlna odezní a lidstvo se vrátí k biologické přirozenosti. Také si myslím, že korektní puritánství je typické pro obyvatele větších měst, zatímco na venkově a v menších městech jsou změny opožděné a slabší.

Petr Hampl: Souhlasíte s tím, že generace, které se u nás říká Husákovy děti a v Americe generace X, žila v nejsvobodnější době, co se týče vztahů? Tradičně-náboženská omezení byla už tak slabá, že si v podstatě každý mohl zařídit život podle svého. Zároveň ale ještě neexistovala omezení daná politickou korektností neomarxismem či tím, čemu se dnes říká woke. Není vlastně svobodný život něčím výjimečným?

 Daniela Kovářová: Svobodu lze chápat různými pohledy. Odlišuji svobodu právní od svobody individuální. Práva za posledních 30 let násobně přibylo, ale pro odpověď na vaši otázku je podstatnější svoboda individuální.

Zda se mi, že dnes jsme mnozí spoutáni omezeními vlastní hlavy. Politická korektnost není zákon ani společenský úzus, je možno jí vzdorovat, mluvit pravdu a stát si za svým podobně jako kdysi.

Vnímám společenské tlaky i obavy. Jsem však přesvědčena, že je třeba se nebát a postavit se jim.

Politická korektnost není zákon ani společenský úzus, je možno jí vzdorovat, mluvit pravdu a stát si za svým podobně jako kdysi.

Petr Hampl: Vykašlat se na politickou korektnost je snadné pro lidi z naší generace, kteří už mají vyřešené bydlení a v zásadě zajištěný život. Pro mladší to ale může být velice obtížné, protože mohou být snadno odříznuti od možnosti sehnat slušnou práci, zaplatit bydlení, od možnosti publikovat, mládenci od možnosti chodit s dívkou z vyšší společenské vrstvy…

V jedné z předchozích odpovědí jste zmínila, že současný trend ztráty svobody, oslabení maskulinity a politické korektnosti se týká převážně intelektuálských a administrativních vrstev. Je tedy řešením schovat se mezi řemeslníky, případně se odstěhovat na venkov? Co byste vlastně doporučila dnešním mladým lidem? Jak vést šťastný život v tak složité době?

Daniela Kovářová: To je zajímavé konstatování. Myslela jsem si, že žít ve lži a úzkostlivě si dávat pozor na to, co člověk vypouští z úst, je věcí doby minulé, k níž bych se nerada vracela. Proto mě udivuje, že by se k takovým způsobům uchylovali mladí lidé. Naopak mám pocit, že mladá generace je odvážnější a sebevědomější, než jsme byli my. Není tak úzkostlivá a jde si přímo za svými sny a cíli. Jinak trend ústupu z měst na venkov jasně sleduji kolem sebe – městští lidé odcházejí za klidem a za přírodou, proti němu však také vidím i opačný trend odchodu lidí z vesnic do měst, kterýžto je možno sledovat po celou historii. Lidé z vesnic odcházejí do měst za pohodlím, za prací, za příležitostmi. Je to zvláštní proudění – potvrzuje, že člověk neustále usiluje o to, co nemá.

Víte, žádnému mladému nemohu a nechci nic radit ani doporučovat. Každý si hledá svou cestu sám, každý z nás má jinou, baží po něčem jiném, má jiné potřeby a emoce. Tak je to v pořádku. Nikdy jiný nemá právo ani kompetenci mluvit druhým do toho, jak mají žít a co je má činit šťastným. Já mohu nabídnout jen vlastní zkušenost, kterou jsem získala za tři desetiletí od více než 6000 klientů své advokátní praxe. Své doporučení jsem napsala do knihy, která se nyní připravuje a vyjde na podzim. Bude se jmenovat Vztahy – osm osudových omylů. Mé doporučení zní takto: poznej sám sebe a zjisti, co tě činí šťastným. A to si pak dopřej.

Druhá část rozhovoru je zde.