Daniel Greenfield: Nejde o kolonialismus ani kapitalismus. Jde o islám.

Beslan. Bombaj. Paříž. Manchester. New York. Nairobi. Luxor. Sulu. Kibuc Be’eri.

186 dětí zavražděných ve škole v Beslanu. Desítky dětí zajatých jako rukojmí v katolické škole na Filipínách. Dva učitelé byli sťati, ale dívky nikoli. „Ženy nezabíjíme. Jen je zotročíme,“ slibovali džihádisté. Zastřelení osmiletých dětí v obchodním centru Westgate v Nairobi. Teroristé požádali své oběti, aby uvedly jméno Mohamedovy matky, aby rozeznali nemuslimy od muslimů. V egyptském Luxoru teroristé tančili, zpívali a zabíjeli a mrzačili zahraniční turisty. „Vzali všechny mladé ženy, dívky, a zmizeli s nimi. Nevím, kam s těmi ženami šli, ale ublížili jim. Slyšeli jsme výkřiky bolesti.“ Mezi mrtvými byla i Shaunnah Turnerová, pětiletá britská dívka.

Těhotné ženy a děti zavražděné v Izraeli matou svět. Zdá se, že jsou nepravděpodobné, protože pokaždé, když se stanou, zapomeneme. Uplyne pár dní hrůzy a my jdeme dál.

Těhotné ženy a děti zavražděné v Izraeli matou svět. Zdá se, že jsou nepravděpodobné, protože pokaždé, když se stanou, zapomeneme. Uplyne pár dní hrůzy a my jdeme dál.

Když muslimský terorista odpálil bombu v Manchesteru na koncertě plném dětí a dospívajících, byl to šok a pobouření. Dětem byly z tváří vytahovány hřebíky.

„Tento útok vyniká děsivou a odpornou zbabělostí, záměrně se zaměřil na nevinné, bezbranné děti a mladé lidi,“ rozohnila se tehdejší premiérka Theresa Mayová.

To bylo před šesti lety. Mohla to být celá věčnost.

Naše vlády, mluvící hlavy a myšlenkoví vůdci nacházejí pro vrahy omluvy. Útočník z Manchester Areny byl naštvaný na syrskou občanskou válku, a tak zabil několik britských dětí. Abu Sayyaf, „Nositelé meče“, stále útočí na křesťanské školy na Filipínách, protože jim není dovoleno vytvořit vlastní stát. Džihádisté, kteří vraždili děti v Beslanu, byli rozzuření kvůli Čečensku, v Nairobi je rozčílilo Somálsko a v Luxoru zákaz Muslimského bratrstva. V Izraeli Hamás vraždil děti, protože hraniční zeď dělá z jejich teroristické entity „vězení pod širým nebem“, které jim brání zabíjet izraelské děti.

Říká se nám, abychom se nedívali na vzor. Je to islamofobní. Místo toho musíme brát každý útok nikoli jako projev islámu, ale jako místní problém nebo reakci na útlak. Když muslimové hromadně znásilnili a rozpůlili hinduistickou učitelku v Kašmíru, šlo o zacházení Indie s muslimy. A když řádili v pařížském divadle Bataclan a zabíjeli všechny v dosahu, protestovali proti zacházení Francie s ISIS. A když na koncertě v Izraeli znásilnili ženu u těl jejích zavražděných přátel, protestovali za Gazu.

Ale v roce 1929 muslimský dav v židovském městě Safed vtrhl do sirotčince a „rozbil dětem hlavy a usekl ruce“. Během masakru v Hebronu téhož roku britský policista popsal, jak „po zaslechnutí křiku v jedné místnosti jsem se vydal do jakési tunelové chodby a uviděl jsem Araba, jak právě mečem seká dítěti hlavu. Už ho zasáhl a chystal se k dalšímu řezu, ale když mě uviděl, pokusil se zamířit úderem na mě, ale minul; prakticky byl na ústí mé pušky. Střelil jsem ho nízko do slabin.“

Izrael tehdy ještě ani nevznikl. Proti čemu tehdy muslimové protestovali: Židům?

Při prvním obléhání Vídně v roce 1529, kdy se invazní muslimská horda rozhodla, že „děti budou vyříznuty z lůna matek a napíchnuty na kůly“, šlo o protest proti kolonialismu nebo kapitalismu? Když se muslimská kronika chlubila, že během genocidy Sikhů v 18. století „křik znásilňovaných zajatkyň ohlušoval uši lidí“, byla to reakce na globalismus nebo sionismus? Nebo to byl jen islám.

Středověké barbarství nikdy nezmizelo, protože islám tyto hrůzné praktiky udržoval při životě.

Všechno, co Hamás udělal během krvavých masakrů během Vysokých svátků, dělali muslimové v celé historii a praktikují to dodnes. Není tu vůbec nic nového. Středověké barbarství nikdy nezmizelo, protože islám tyto hrůzné praktiky udržoval při životě. Přežívá vedle moderního světa chytrých telefonů, elektromobilů a umělé inteligence, protože jeho nejhorší zločiny jsou předmětem náboženského práva a víry.

Jezídská dívka, kterou Islámský stát unesl, když jí bylo pouhých 12 let, popsala, jak jí džihádista, který ji znásilnil, vysvětlil, že protože „vyznává jiné náboženství než islám, Korán mu nejen dává právo ji znásilnit – on to schvaluje a podporuje“. „Svázal jí ruce a dal jí roubík. Pak si klekl vedle postele a předklonil se v modlitbě, než si na ni lehl. Když bylo po všem, znovu si klekl, aby se pomodlil“. Dívka ho prosila, aby přestal, ale on „řekl, že tím, že mě znásilňuje, se přibližuje k Alláhovi“.

To je islám.

Nejde o Izrael, Indii, Rusko, Ameriku, Anglii, Francii, Filipíny ani o žádnou z mnoha dalších zemí, které byly poznamenány islámským terorismem. Nejde o „útlak“, „kolonialismus“, „osadníky“, „karikatury“ nebo nedostatečnou „integraci“. Žádná z těchto výmluv nikdy neobstojí a nevysvětluje vzorec, který islámské násilí trvale a nesmazatelně poznamenává.

Hamás nazval svůj útok „potopou Al-Aksá“, což je odkaz na koloniální mešitu, kterou islámští dobyvatelé zasadili v Jeruzalémě na nejposvátnějším místě judaismu, místě bývalého Chrámu. Nešlo o „odpor“, o to, že Gaza je „koncentrační tábor pod širým nebem“ (s luxusními hotely, restauracemi a sídly), ani o žádnou z výmluv, které nám předhazují média.

Byla to náboženská válka. Proto Hamás naplánoval svůj útok na šabat a na Simchat Tóru, poslední den Vysokých svátků a nejradostnější den v judaismu. Stejně jako byla válka na Jom Kipur naplánována na nejsvětější den v judaismu. A nejhorším předchozím teroristickým útokem Hamásu byl bombový útok na pesachový seder v Netanji, při kterém zahynulo 30 lidí a 140 bylo zraněno.

V Nigérii Boko Haram o Vánocích odpálila bomby v kostelech. V roce 2015 muslimský pár zahájil palbu na vánočním večírku na pracovišti v kalifornském San Bernardinu, o rok později muslimský terorista projel vánočním trhem v Berlíně a na jiném vánočním trhu v Německu se dvanáctiletý muslimský chlapec pokusil odpálit bombu s hřebíky.

V Indii muslimští teroristé odpálili bomby o hinduistickém svátku Diwali. Masakrování křesťanů, židů a hinduistů o jejich náboženských svátcích není politickým prohlášením: je to prohlášení náboženské.

V Indii muslimští teroristé odpálili bomby o hinduistickém svátku Diwali. Masakrování křesťanů, židů a hinduistů o jejich náboženských svátcích není politickým prohlášením: je to prohlášení náboženské.

Islámský terorismus není problémem Ameriky, Británie, Francie, Ruska, Číny ani Izraele. Je to problém islámu. Jediný způsob, jak proti němu zvítězit, je přestat ho považovat za problém někoho jiného. Kdyby se jen Indie vzdala Kašmíru, Izrael se vzdal větší části Západního břehu Jordánu, kdyby se Amerika přestala angažovat na Blízkém východě, kdyby Francie nezakázala hidžáb a Nizozemsko nepovolilo karikatury Mohameda, neexistoval by islámský terorismus jsou takové lži, které nás zabíjejí.

Nejsme zodpovědní za islámský terorismus. Nikdo z nás. Zodpovědný je pouze islám.

Islámské násilí je staré více než 1 000 let. Předchází většinu moderních zemí a není způsobeno ničím, co bychom udělali. Jediné, čím jsme vinni, je naše neschopnost rozbít džihád.

Nic, co uděláme my nebo kdokoli jiný, teroristy neuklidní. Islám není Severní Irsko: mírová jednání nikdy ničeho nedosáhla a nedosáhnou. Nelze se s ním domluvit ani s ním koexistovat. Jeho násilí je náboženskou povinností zapsanou v jeho písmu a zákonech, jeho zvěrstva, vraždy, mučení, mrzačení a znásilňování jsou akty posvátné náboženské oddanosti. Islámského království nebeského lze dosáhnout pouze tehdy, když se islámu podřídí celý svět.

Hrůzy, které jsme viděli v židovských komunitách poblíž Gazy, jsou tytéž, které islám páchá po celé Africe, Asii, Evropě a Americe. V Nigérii Boko Haram unesla více než 1 000 dětí z křesťanských škol. Na Filipínách muslimové vtrhli do školy a vzali děti jako rukojmí. V Alžírsku stínali hlavy trapistickým mnichům, zatímco v Thajsku stínali hlavy buddhistickým mnichům. V Bostonu ustřelili nohy maratonským běžcům, zatímco ve Francii projeli na Den dobytí Bastily nákladním autem davem, až se podběhy kol zaplnily částmi těl.

Je to groteskní, odporné, hrůzné a nepředstavitelné. To je islám.

Odvracíme zrak, protože to nemůžeme snést. Když se útoky odehrávají někde jinde, předstíráme, že se nás to netýká. A když se to stane nám, pak se necháme přesvědčit, že když se prostě vyhneme tomu, abychom muslimy něčím naštvali, například spojenectvím s národy a zeměmi, které se snaží vyhladit, kreslením karikatur nebo špatným zacházením s koránem, budeme v pořádku.

Nejde o problém „těch lidí, kteří bojují tam a přenášejí sem své problémy“.

Musíme odmítnout termíny jako „nesmyslné násilí“, protože na něm nic nesmyslného není. Naši nepřátelé vědí, kdo jsou a co chtějí.

Islám neválčí jen s námi nebo s nimi, ale s celým světem. Pokud nejste muslim nebo ten správný druh muslima, pak jste ve válce, ať se vám to líbí nebo ne. Můžete být mírovým aktivistou a pochodovat s transparentem „Queers for Palestine“. Můžete vítat migranty nebo celou věc svádět na konspirační teorie, ale stejně to bude jedno. Zabijí vás, pokud budou moci.

Tady nejde o politiku: je to více než tisíc let trvající válečná výprava s cílem podrobit si celé lidstvo.

Abychom zvítězili, musíme se přestat obviňovat, přestat považovat islámský terorismus za problém někoho jiného a přestat předstírat, že zmizí, když není v titulcích novin. Abychom zvítězili, musíme se spojit a přestat se nechat rozdělovat nepřáteli lidstva a jejich užitečnými idioty. Abychom zvítězili, musíme si uvědomit, že buď budeme bojovat, nebo zemřeme. Pokud nejsme před touto volbou postaveni právě teď, budeme, a pokud ne my, pak se s ní jednou setkají naše děti a vnuci.

Musíme odmítnout termíny jako „nesmyslné násilí“, protože na něm nic nesmyslného není. Naši nepřátelé vědí, kdo jsou a co chtějí. My odmítáme pochopit, kdo jsou oni. Jediné, co skutečně stojí mezi námi a vítězstvím, jsou lži, které si namlouváme. Ve chvílích pravdy lži dočasně odpadají a my vidíme nepřítele odhaleného takového, jaký je.

Skrze déšť papíru a popela na září v New Yorku, hřebíky zaražené do tváří dětí v Manchesteru a zohavené nohy běžců v Bostonu, zkrvavené polonahé děti z Beslanu a unesené děti z kibuců v Izraeli, zahlédneme pravdu.

Této pravdy se držte. Nejsme slabí, oslabily nás lži. A největší z těchto lží je, že tento nekonečný katalog zločinů, do kterého každých pár týdnů přibude nový, se týká čehokoli jiného než islámu. Jde o islám. O islám jde už více než tisíc let.

Tady nejde o politiku: je to více než tisíc let trvající válečná výprava s cílem podrobit si celé lidstvo.

Místo „regionální spor“ řekněte islám. Místo „cyklus násilí“ řekněte islám. Místo militantů řekněte islám. Místo teroristů řekněte islám. Místo války řekněte islám.

To vše vysvětluje jedno malé slovo. Jeden malý svět vedl k nekonečnému světu hrůzy.

Naše jediná naděje na vítězství začíná tím, že skoncujeme se lží a budeme říkat pravdu.

Přeloženo z webu Frontpage Magazine.