Odpověď Lukáši Petříkovi: Cikánská otázka a islámská hrozba

„Z výpadů proti Cikánům (Rómům?) je mi v poslední době smutno. Uznávám, že spousta z nich je naprosto oprávněná, ale v těžkých časech si nemůžeme dovolit boje mezi různými neislámskými skupinami. Až svou zemi ubráníme před agresory, zase se můžeme vrátit ke sporům o dodržování nočního klidu, hygienických návyků nebo podvodů při čerpání sociálních dávek,“ napsal jsem před časem na svůj facebookový profil (zde).

Šéfredaktor EUportálu Lukáš Petřík na to odpověděl článkem, ve kterém připomněl, že „Čech bydlící v Ústí, Teplicích, Ostravě atd. atd. nemusí poslouchat „dobré rady“ protimuslimského intelektuála, který v těsném sousedství Cikánů nebydlí. Třináctileté holce bude nejspíš jedno, zda bude mít na výběr, jestli ji znásilní gang Cikánů nebo muslimů či černochů. Musíme zajistit, aby ji nikdo neznásilnil.“ (zde) Slíbil jsem tehdy delší reakci. Proto tento článek.

Nejde zdaleka jen o to, že by se současnou vlnou imigrace souvisela vysoká kriminalita, nemoci atd. Především jde o reálnou hrozbu převzetí moci organizací typu Islámský stát, Al Kajda, Hamás, Muslimské bratrstvo, Al Nusra apod.

Zdá se mi totiž, že Lukáš Petřík a mnoho dalších mých spoluobčanů si neuvědomuje celou hrůzu situace, které čelíme. Nejde zdaleka jen o to, že by se současnou vlnou imigrace souvisela vysoká kriminalita, nemoci atd. Především jde o reálnou hrozbu převzetí moci organizací typu Islámský stát, Al Kajda, Hamás, Muslimské bratrstvo, Al Nusra apod.

Samozřejmě, že když vám vrazí kudlu do břicha cikán, bolí to stejně jako od fanatického muslima. Jenže když vám vrazí kudlu  do břicha bílý student prestižní vysoké školy, bolí to zase stejně.  A je nekonečný rozdíl mezi životem v oblasti s vysokou kriminalitou, kde se lidé bojí vyjít z domu a mezi životem na území, kde veškerou státní správu vykonává radikální islámská organizace a kde jsou součástí každodenního života popravy lidí, kteří se skutečně nebo domněle provinili proti momentálně převládajícímu výkladu nějakého náboženského pravidla. Životem na území, kde je každý pohyb každého člověka regulován náboženskou policií, kde nemáte právo hájit se před soudem a kde si kterýkoliv muslim může kdykoliv vzít váš majetek nebo vaši manželku jako otrokyni.

Navíc se obávám, že narážíme také na nepochopení příčin našich problémů s romskou menšinou.

V následujícím textu se pokusím své základní úvahy na toto téma shrnout v sedmi jednoduchých tezích.

1. CIKÁNSKÝ PROBLÉM JE UMĚLE VYVOLANÝ. Soužití s nimi nebylo nikdy snadné. Vždy s nimi byly problémy, vždy byli přehnaně impulzivní, vždy porušovali zákon častěji než bílá populace, vždy měli problémy s pracovní morálkou. Nicméně to, co dnes vidíme v Chánově a dalších ghettech, to jsme si před 20 lety neuměli ani vzdáleně představit. Situace se dramaticky zhoršila a nemůžeme se divit, že Cikáni i jejich sousedi vzpomínají s nostalgií na komunisty.

Zvrat se odehrál v roce 1998, kdy se stal ministrem práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, který na ministerstvo přivedl levicové radikály a za něhož začaly být sociální programy konstruovány tak, aby odměňovaly příživnictví a odrazovaly od slušného života. Byly přiděleny mnohamilionové rozpočty, vyrostly neziskovky, vznikly stovky nových pracovních místo pro bílé absolventy humanitních škol, ale problémy s Cikány se rozrostly do rozměrů předtím nepředstavitelných.  

…to, co dnes vidíme v Chánově a dalších ghettech, to jsme si před 20 lety neuměli ani vzdáleně představit. 

Cikáni si na nové podmínky velmi rychle zvykli a velmi rychle se přizpůsobili, ale to je dáno spíše nižší inteligencí a vyšší impulzivitou než čím jiným.

2. CIKÁNSKÝ PROBLÉM JE POMĚRNĚ SNADNO ŘEŠITELNÝ. Při racionální sociální politice a rozumném nastavení podmínek lze předpokládat, že během 2 – 5 let by došlo k výraznému posunu k lepšímu a během řádově 10 let by většina problémů vymizela. Zásady takové politiky jsou známy (pokusil jsem se je shrnout zde), jediný problém je v tom, že by na nich nevydělali ani úředníci, ani profesionálové z neziskovek ani podnikatelé přisátí na státní rozpočty.

3. ROZDÍLNÁ FÁZE CYKLU SOUŽITÍ. To, co dnes vidíme v Chánově, to je konečný stav. Za 10 let tam nebude násilněji ani špinavěji. Oproti tomu to, co dnes vidíme v západní Evropě, to je jen malá ukázka, jakým směrem se celé státy posunou, až muslimské komunity převezmou kontrolu. Neměli bychom zapomínat, že i dnešní uzavřená ghetta či no-go zóny těží z fungování okolní společnosti – využívají zboží, technologie, zdravotní péči, občas školství atd. Až se islámské zóny roztáhnou na celé země, to vše zmizí. Zůstane jen smrad, bída, násilí a beznaděj. Po 2 – 3 generacích zmizí i jakákoliv naděje na zvrat. Zůstane jen tupé stádo bez vlastního myšlení a s velmi omezeným citovým životem. Tedy to, co vidíme v Pákistánu, Egyptě a kdekoliv jinde, kde převládla ta forma islámu, jaká dnes dobývá Evropu.

Po 2 – 3 generacích zmizí i jakákoliv naděje na zvrat. Zůstane jen tupé stádo bez vlastního myšlení a s velmi omezeným citovým životem. 

4. ROZDÍLNÉ CHOVÁNÍ KOMUNIT. Pokud se Romům podaří zřídit vlastní samosprávu, většinou si mezi sebou udělají pořádek, kriminalita klesá a začínají být relativně příjemnějšími sousedy. Tam, kde se muslimům podaří zřídit samosprávu, eskaluje násilí a nepřátelství vůči nemuslimům.

5. ROZDÍL V HODNOTÁCH. Romové netouží předělat naši společnost a náš svět. Jsou s nimi spokojeni. Nejsou spokojeni se svým postavením. Kdyby mohl typický cikánský kriminálník otočit kouzelným prstenem a změnit svět, vypadal by svět pořád stejně. Jen náš cikánský kriminálník by měl najednou IQ 135, byl by pracovitý, byl by třeba špičkovým chirurgem, jeho práce by ho bavila, okolní lidé by jej milovali, žil by v nádherné vile s blonďatou manželkou, ale byl by to výsledek poctivé práce. Je to vlastně stejný ideál, jaký máme my všichni. Rozdíl je v tom, že cikánskému recidivistovi je ještě více vzdálen a že je pro něj ještě obtížnější snášet frustraci z jeho nenaplnění.

Muslimův ideál vypadá jinak. Je to svět, ze kterého zmizela „zkažená“ evropská společnost v současné podobě. Je to svět, kde se ženy kupují a prodávají a kde nemají vlastní vůli. Je to svět, kde jsou nevěřící zotročeni a žijí ve strachu. Je to svět, kde je možné beztrestně zabít nevěřícího, kde kamenování patří ke každodennímu životu. Samozřejmě, podstatná část evropských muslimů si na pohodovou západní společnost zvykla. Ale jen do doby, kdy budou osloveni aktivním imámem a budou se muset rozhodnout.

 Samozřejmě, podstatná část evropských muslimů si na pohodovou západní společnost zvykla. Ale jen do doby, kdy budou osloveni aktivním imánem a budou se muset rozhodnout.

6. POHLED NA NÁS. Ano, je mnoho Cikánů, které zajímá především, jak Gádžu podvést nebo okrást, ale berou nás jako sobě rovné. Pro muslimy jsme nižšími bytostmi, jejichž život nemá valnou cenu. Vždy budou soužití s námi pokládat za dočasné, než se podaří obnovit kalifát.

7. SPOLEČNÝ ZÁJEM. Chceme, aby naše společnost byla stále svobodnější a aby se nám žilo stále lépe. I Cikáni chtějí, aby naše společnost byla stále svobodnější a aby se tu žilo stále lépe. Islámský zájem míří úplně jiným směrem.

Je pochopitelné a správné, že lidé hájí především okolí svého domova a že je tudíž násilnické a opilecké chování sousedů či nedodržování hygienických zásad něčím, co chtějí řešit přednostně.  Ale to pořád neznamená, že bychom měli Rómy vidět jako napřátele. Brácha, který pije a krade, občas dostane pár facek, ale pořád je to brácha. To je něco, co prožijeme, až když když budeme čelit společnému nebezpečí.

A že Cikáni nejspíš budou mizerní spolubojovníci? Ostatně, on takový obtloustlý maloměšťák, jak mě sluníčkoví intelektuálové po právu nazývají, taky žádný supervýkon nepodá. Ale možná ještě budeme rádi za každou ruku. 

Aniž bych chtěl problémy v soužití s Romy bagatelizovat, připomínám, že mnoho lidí, kteří mají srovnání s islámkou komunitou, vesměs říkají, že „za cikány ještě budeme vděční.“ (zdůrazňuji tu islámskou komunitu, to je něco úplně jiného než jednotliví formální muslimové rozptýlení mezi „nevěřícími“). A taky, že může být hůře, například pokud se na Cikány zaměří islámští misionáři. Pak teprve poznáme rozdíl mezi partou, která páchá zločiny z chamtivosti, lenosti a hlouposti a mezi skupinou motivovanou zabijáckou ideologií. Na přísný životní styl by si noví konvertité nemuseli zvykat, islám umožńuje nahradit dodržování pravidel zabíjením „nevěřících“, voják džihádu nemusí nic. 

Pro nás většinovou populaci je situace nepříjemmná tím, že staletá podvědomá vazba „člověk s tmavou pletí rovná se nebezpečí“ může zavádět. Samozřejmě, mohlo se jednat třeba o indického inženýra, jenže šance narazit na takového člověka byla velmi malá. Nyní se dostáváme do situace, kdy na barvě pleti záleží jen velmi málo a kdy bychom se měli dívat po jiných znacích. Pokud si žena libovolné barvy pleti uváže islámský šátek, můžeme tomu rozumět jako vyjádření „pokládám vás za méněcenné bytosti a schvaluji vaše zabíjení.“ Bude to nepřesné, ale v zásadě správné. Totéž platí o muslimských plnovousech. Jenže to vyžaduje schopnost rozpoznat typ plnovousu a schopnost rozpoznat hidžáb od běžného sekulárního šátku. Kéž bychom se to nemuseli učit příliš rychle.