Anna Vašků: O evoluci a genech
Vážený pane doktore,
Dovoluji si Vám poslat několik poznámek k Vašim Druhým pohledům. Musím říci, že kromě obsahu mě zajímá, ba někdy přímo baví i výběr témat. Už několik dní se rozhoduji Vám napsat komentář k Vašemu Druhému pohledu z 19. 8. 2024 „O evoluci a inteligentním designu“.
Hned z počátku musím uvést, že nejsem odborník na evoluční ani strukturní biologii (má specializace je patologická fyziologie, která se zabývá dynamikou příčin a rozvoje nemocí). Popravdě řečeno nemám úplně vyhraněný názor na vztah mezi evolucí a inteligentním designem, ale rozhodně polemizuji s tezí, že evoluce je suma nebo dokonce integrace nějakých náhod. Pokud vycházíme z teorie WR (Read & Write genomu – Shapiro JA. Physiology of the read-write genome. J Physiol. 2014 Jun 1;592(11):2319-41), dospějeme k názoru, že vše, co prožíváme (tzn. reakce na vlivy prostředí, vnějšího i vnitřního), se nám propisuje do genomu ovlivněním transkripce genů, což zaručuje relativně jednoduchá biochemická úprava DNA (epigenomika). Pokud jde o méně podstatné vlivy, které naruší homeostázu organismu, změny jsou krátkodobé; pokud jde o podstatnější změny, mohou se v genomu udržet i po několik generací v rámci zachování alespoň alostázy (což je posunutá homeostáza umožňující přežití, třeba v době hladu nebo v přítomnosti nemoci). Nejsme si jisti, zda ke změnám přizpůsobení, a tedy ve vývoji, musejí přispívat změny v samotné struktuře DNA, nebo zda „stačí“ v genomu fixované epigenetické změny (to jsou ty, které zvyšují nebo snižují transkripci a tedy „výkon“ genů nebo skupin genů koordinovaně). Čili předvídatelně existují programy regulace genomiky i epigenomiky (když pominu další „nadstavbové “omics“ – metabolomika aj.).
…v DNA člověka (celogenomové studie) se dosud nepodařilo najít geny a jejich varianty, které by byly asociovány s vysokou inteligencí.
Regulačně se v rámci principiálně stálých změn RW genomu vybírá z velmi širokého spektra biologických metodologických možností a tento výběr na první pohled vypadá náhodně. Uplatňují se a kombinují dokonce možnosti nižších a vyšších organismů, což neodpovídá představě, že u člověka musejí být všechny použité regulace povahy „top“, protože člověk je na vývojovém stupni nejvýše, což je ostatně také diskutabilní. Faktem je, že člověk disponuje nejvyšší prokazatelnou uvědomělou inteligencí, což ho staví na pomyslný vrchol evolučního vývoje života na zemi. Nicméně v DNA člověka (celogenomové studie) se dosud nepodařilo najít geny a jejich varianty, které by byly asociovány s vysokou inteligencí. Našly se „pouze“ asociované oblasti v nekódujících sekvencích DNA, které se nepřepisují přímo do bílkovin nebo nukleových kyselin, které jsou produktem kódujících sekvencí, tedy genů. A tady narážíme na současný limit našeho pochopení celé dynamiky organizace DNA v průběhu života, s odlišnostmi během period zdraví a nemocí. Medikům se to snažím vysvětlit takto: naše znalosti funkce DNA odpovídají dětem mladšího školního věku, které umějí číst, ale dostanou jako povinnou literaturu bibli v latině s úkolem porozumět čtenému textu. Ale děti rostou a některé se naučí latinsky…Za oponu už ale nahlížíme: při výběru biologických regulačních metod je vždy „něco za něco“, čili pokud se u člověka setkáváme s rostlinnými regulacemi při replikaci DNA, musejí přinášet nějakou výhodu (třeba jsou méně senzitivní, a proto odolnější vůči dysregulaci…).
…naše znalosti funkce DNA odpovídají dětem mladšího školního věku, které umějí číst, ale dostanou jako povinnou literaturu bibli v latině s úkolem porozumět čtenému textu.
Omlouvám se za nudnou didaktickou formu, ve které Vám píšu, ale snažím se o přesnost a výstižnost. Popularizaci vědy moc neumím, ale velmi si jí vážím: upozorňuji na knihu Neila Shubina Ryba v nás, což je podle mého naprosto úžasná kniha, ačkoliv bych ji neřadila zrovna mezi popularizační, je totiž nádherně srozumitelně odborná. Je tam obsažen naprosto geniální mezioborový přístup (autor je paleontolog se zaměřením na evoluční nálezy paryb a zároveň přednáší anatomii a histologii člověka-takovou kombinaci nevymyslíš, ale je fascinující, co s touto kombinací interdisciplinárních znalostí stvořil ve své mysli, opravdu doporučuji).
Srdečně zdravím a těším se na Vaše další Druhé pohledy
Anna Vašků, Brno
Autorka je profesorka medicíny. Působí v Ústavu patologické fyziologie v Brně.