Putler, Putin a Hamplova nová kniha

Minulý čtvrtek  jsem představil svou novou knihu. Jedná o velmi útlý svazek s názvem Poznámky o elitách, válce a míru. Na slavnostním otevření promluvili dnes asi nejrespektovanější nezávislý expert na zahraniční politiku profesor Petr Drulák a srovnatelně respektovaní experti na válčení David Bobhot a Jaroslav Štefec.

Mluvili hezky, nicméně jedna otázka visela ve vzduchu a nepadla. Jak mohl takovou knihu napsat sociolog Hampl, který pořádně nerozumí ani Rusku ani válečnickým strategiím. Ta otázka je naprosto oprávněná. Nicméně snad je možné tu námitku uspokojivě vyvrátit.

Jak mohl takovou knihu napsat sociolog Hampl, který pořádně nerozumí ani Rusku ani válečnickým strategiím.

Připomínám, že v reálném životě se jen malá část debat skutečně týká diskutovaného tématu v tom smyslu, že by se lidé chtěli skutečně dozvědět, jak je to doopravdy. Tak tomu bývá třeba, když se ptáte, v kolik odjíždí vlak. Ale u složitějších témat je to jiné. Tam je mnohem podstatnější, s kým mluvíte a jak jsou nastavena očekávání. Jestli vám ti lidé jsou sympatičtí, jak jsou všichni naladěni nebo třeba jestli chcete vyvolat hádku. U každého tvrzení lidé zpravidla zvažují, jaký to bude mít dopad na účastníky, jaké emoce to vyvolá, jak to změní vztahy a jak to změní jeho vlastní postavení.

Samozřejmě existují výjimky. Třeba ve vědeckých či technických kruzích se občas povede skutečně férová diskuze zaměřená na to určité téma. Jiným příkladem je debata, kterou momentálně vedou nezávislí komentátoři o válce na Ukrajině. Když se to podaří, je to skvělé. Ale je to v menším počtu případů.

Na druhou stranu, jen málokdo řekne, že prší, aby tím potěšil účastníky, když venku svítí sluníčko. Většinou je to smíšené, diskutujeme kvůli vztahům, ale realita do toho nějak proniká.

Tohle do určité míry funguje v každé době a v každé skupině. Naše doba zvláštní tím, že mocenská, finanční a mediální elita je od reality odtržena zcela. Nefunguje už žádné propojení kromě fyziologických potřeb (zima, hlad, potřebuju si šlehnout). Jde výhradně o mediální obraz a způsob prezentace. Nic dalšího není důležité.

Pokud tedy chceme pochopit obraz Putlera, musíme klást úplně jiné otázky, než co se děje v Rusku:

• V jaké sociální vrstvě se ten obraz šíří?
• Jaké psychologické vlastnosti tam převládají?
• Jaké ekonomické zájmy hrají roli?
• Jak se ta skupina v nedávné minulosti chovala v jiných situacích?

Na základě toho je snad možné pochopit zákonitosti, jak se vytváří obraz Putlera, jak se ten obraz bude vyvíjet dál a jak na něj budou lidé reagovat. Které skutečnosti do něj mohou být začleněny a jaké skutečnosti naopak mozky kolektivně vymažou. A také, jaké další kroky budou podporovány a jaké rozkazy vydávány.

Vládnoucí elita žije v čistě umělém více méně fantazijním světě, nicméně její rozhodnutí mají zcela konkrétní dopady na životy normálních lidí.

Jedním ze strašlivých rysů naší doby je to, že vládnoucí elita žije v čistě umělém více méně fantazijním světě, nicméně její rozhodnutí mají zcela konkrétní dopady na životy normálních lidí. A často dopady velice dramatické. Ta elita ovšem nedostává žádnou zpětnou vazbu, protože skutečnost do jejího světa neproniká. Nemusí jít o vzdálené záležitosti v Rusku. Úplně stejně to funguje třeba u dopadů vládní politiky na chudé lidi. V realitě jsou zničeny desetitisíce životů poctivých lidí, kteří chodili do práce, poslouchali zákony, ale prostě nedokázali vydělat na dvacetitisícovou měsíční zálohu na energie. Ale ten obraz do slonovinové věže nepronikne. Tam vládne obraz líných neschopných lidí, co se nedokázali pořádně zajistit a teď zbytečně fňukají. Beztak to jsou všechno Putlerovi agenti.

Sociolog tedy má dost materiálu k analyzování. Současná debata, chování lidí, vztahy mezi nimi i mezi sociálními vrstvami. Znalost Ruska k tomu nepotřebujete.

Jak píšu v úvodu: „Následující knížečka je výhradně o západních společnostech a západních elitách. Tvrdím, že by Západ jednal stejně, i kdyby byl v Rusku nějaký úplně jiný režim. Vytvořili bychom si stejný mediální obraz a tím obrazem bychom se řídili.“