Marie Kovalová: Srpnová výročí
Kulatá výročí na srpen 2022
1322 – srpen byl teplotně průměrný a dost deštivý.
1422 – srpen byl teplotně i vláhově vyrovnaný.
1522 – v srpnu nebyly zaznamenány žádné výkyvy počasí.
1622 – srpen byl velmi teplý, suchý, ale s bouřkovými přívaly vody.
1722 – srpen byl chladnější a deštivý.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1772 – srpen měl průměrnou teplotu 19,4 °C.
1822 – srpen měl průměrně 19,0 °C.
1872 – v srpnu byla průměrná teplota 18,1 °C.
1922 – srpen byl dost chladný, měl průměrnou teplotu 17,0 °C.
1972 – v srpnu byla průměrná teplota 18,6 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)
Dne 1. 8. 1832 začala pravidelná doprava na koněspřežné dráze České Budějovice – Linec, nejdelší svého druhu v Evropě. Hlavním důvodem pro stavbu byla přeprava soli z rakouské Solné komory do Čech. Sůl se od nepaměti dopravovala po řekách Travně a Dunaji do Lince, kde se překládala na koňské potahy. Ty ji převezly přes Šumavu do Českých Budějovic k Vltavě. Tam se znovu překládala na lodě. Stavba koněspřežky začala roku 1825 a o dva roky později byla v provozu česká část dráhy. Celá dráha byla dlouhá 129 km a cesta po ní trvala 14 hodin. Dodnes se zachovalo několik částí dráhy, např. na nádraží v Českých Budějovicích. První lokomotiva vyjela zkušebně po krátkém úseku této dráhy roku 1854. Na některých úsecích existoval pak určitou dobu smíšený provoz – po trati jezdily jak lokomotivy, tak náklad tahali i koně. 1. září 1856 byl definitivně ukončen koňský provoz na všech úsecích trati. Připomínám, že první veřejná železnice s parní lokomotivou zahájila provoz už v roce 1825 v Anglii.
Dne 2. 8. 1892 v Rakousku-Uhersku byl vydán zákon, který zaváděl korunu jako platidlo pro celé území Rakouska-Uherska. Jedna koruna se skládala ze 100 dílčích jednotek (halířů). Do této měnové reformy se v monarchii používal zlatý. Koruna byla v poměru 1 zlatý = 2 koruny (z toho vyplývá dodnes lidové označení „pětka“ pro desetikorunu, užívané zejména v Čechách). Po reformě zůstaly zlatky a krejcary v oběhu ještě několik let. Rakousko-uherská koruna byla v letech 1898-1921 také oficiální měnou v Lichtenštejnsku.
Dne 2. 8. 1922 zemřel 75letý Alexander Graham Bell, americký profesor fyziky a fyziologie orgánů řeči a hlavně vynálezce telefonu. Bell byl skotského původu a původně studoval medicínu a ani nezamýšlel vynalézt telefon. Původně chtěl vyvinout přístroj, který by umožnil najednou přenést více zpráv – nazval ho harmonický telegraf. První přenos hlasu uskutečnil 10. 3. 1876 se spolupracovníkem Watsonem, široké veřejnosti představil Bell svůj telefon 25. 6. 1876 na „stoleté” výstavě ve Philadephii (Centennial Exhibition).
Dne 2. 8. 1952 zemřel v Hamburku při problémech s ledvinami 55letý Karel Lamač, pražský rodák, filmový režisér a příležitostný herec, který se podílel na téměř 300 filmech v Československu i v cizině. Původně studoval farmacii jako jeho otec, ale už v době studií se zajímal o umění a o film. S nasazením života začal filmovat v zákopech první světové války, kam musel jít. V roce 1919 natočil svůj první (němý) film Vzteklý ženich, který se nedochoval. Mezi jeho němé filmy patří Dobrý voják Švejk z roku 1926 s Karlem Nollem v hlavní roli. Mezi válkami vytvořil s Anny Ondrákovou společnost Ondra-Lamač Film. Největší úspěchy slavil s filmy s Vlastou Burianem. Před Němci Lamač emigroval na Západ a působil také u RAF. Po válce se vrátil, ale brzo znovu emigroval a nakonec se usadil v Německu. Na jeho náhrobku je psáno „německý režisér“, protože tehdejší vláda v ČSR se údajně nechtěla na stavbě náhrobku podílet.
Dne 3. 8. 1492 vyplul ze Španělska 40letý mořeplavec italského původu Kryštof Kolumbus na svou první výpravu přes Atlantik. Byl přesvědčen, že Země je kulatá a že indických a japonských břehů lze dosáhnout přeplutím Atlantiku. Aby tuto teorii mohl dokázat, potřeboval štědrého sponzora, který by jeho výpravu financoval. Když neuspěl v Portugalsku, přestěhoval se roku 1485 do Kastilie, kde se trpělivě snažil o svém plánu přesvědčit dvůr královny Isabely a jejího chotě aragonského krále Ferdinanda. Po sedmi letech se mu to konečně podařilo. S třemi loděmi (Santa Mariou, Pintou a Niňou) a asi s 90 muži (většinou pochybné existence) po velice náročné plavbě přistál 12. října 1492 u ostrova, kterému dal jméno „San Salvador“. Kolumbus se domníval, že přistál v Indii, proto zdejší obyvatele nazval Indios – Indiáni. Ještě téhož roku přistál na pobřeží Kuby, Haiti a dalších karibských ostrovech. Od té doby – od roku 1492 – se zhruba počítá novověk.
Dne 3. 8. 1702 zemřel v bavorském Bayreuthu 69letý Antonio del la Porta, italský stavitel a architekt, který často pobýval v českých zemích a pracoval pro zdejší šlechtice. Podle jeho plánů byla postavena řada zámků, např. v Roudnici nad Labem, Libochovicích, Červený Hrádek v Krušných horách aj. Byl i ve službách knížat Lobkoviců (v letech 1668-1697), konkrétně Václava Eusebia Popela (1609-1677) a pak jeho syna Ferdinanda Augusta (1655-1715). Kromě řady staveb, jako byl v první řadě roudnický zámek, jejichž stavby nebo přestavby řídil, vypracoval Porta projekt na přestavbu hradu ve Vysokém Chlumci na barokní zámek a projekt na zámek v Sedlčanech. K čtyřkřídlému dvoupodlažnímu zámku s obdélným vnitřním dvorem měl být hlavní přístup přes čestný dvůr na horní straně sedlčanského hlavního náměstí a okolo zámku měla být rozsáhlá zahrada ohražená zdí. Plány Porta dodal v roce 1673, ale oba zůstaly bohužel jen na papíře. Pro Vysoký Chlumec, Sedlčany a jistě i Sedlecko a Prčicko, kde měli Lobkovicové velké majetky, mohla mít realizace těchto projektů veliký význam. Jejich uskutečnění překazila jednak smrt Václava Eusebia Popela a pak také zcela jistě nedostatek financí.
Dne 4. 8. 1922 ve věku 40 let padl v bojích u Dušanbe, současného hlavního města Tádžikistánu, Enver Paša, vlastním jménem Ismail Enver, turecký generál a politik, v letech 1914-1918 osmanský ministr války. Jako jeden z hlavních představitelů země měl Enver Paša hlavní odpovědnost za vstup Turecka do balkánských válek a do první světové války. Měl pověst ambiciózního fanatika a je považován za jednoho z hlavního strůjců arménské genocidy. Po konci první světové války musel Enver Paša uprchnout z Turecka, kde byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Krátkou dobu žil v exilu v Německu a pak v Rusku. Tam, ve střední Asii, se zúčastnil bojů proti Rudé armádě v ruské občanské válce.
Dne 4. 8. 1992 zemřel v Praze ve věku 93 let kardinál František Tomášek, rodák ze slezské Studénky, katolický kněz, pedagog a teolog, pražský arcibiskup, kardinál od května 1976. Na frontu první světové války nebyl poslán kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Knězem byl vysvěcen v roce 1922. Od roku 1974 byl po léta jediným veřejně působícím biskupem v Čechách a od roku 1987 i na Moravě. Jeho práce kněžská, pastorační i pedagogická byla na veřejnosti málo známá, jednak pro samotný charakter této činnosti, ale především pro Tomáškovy osobní vlastnosti. Opravdová skromnost se u něj pojila s hlubokým sociálním cítěním, neboť sám vyrůstal v obtížných sociálních poměrech a v životě musel snášet hrubé bezpráví. Kardinál Tomášek měl v roce 1991 prohlásit, že římskokatolická církev nebude na státu požadovat žádný majetek, že mu stačí jenom kostely, ale vysocí římskokatoličtí hodnostáři to popírají. Dost lidí je přesvědčeno, že kdyby byl kardinál Tomášek živ, k nehorázným církevním restitucím (prezident Klaus je nepodepsal) by v roce 2012 u nás nedošlo.
Dne 5. 8. 1852 zemřel 53letý (asi na TBC) František Ladislav Čelakovský, básník, folklorista, překladatel a novinář. Několik let působil i jako vychovatel a posledních jedenáct let života jako profesor slavistiky ve Vratislavi. Jeho hlavními pracemi jsou třísvazkový soubor Slovanských lidových písní (1822-1827) a sbírka Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (1851). Dále pak významná básnická díla – Ohlas písní ruských (1829) a Ohlas písní českých (1839). Přestože látku k básním obou těchto sbírek čerpal autor z lidové poezie, domýšlel a ztvárňoval typické motivy a postupy obou ohlasů samostatně a s velkou tvůrčí invencí. Po smrti první manželky, s kterou měli 4 děti, se oženil (1844) s Bohuslavou Rajskou (1817-1852), s níž měl také 4 děti (jedno brzy zemřelo). Bohuslava zemřela na tuberkulózu tři měsíce před ním.
Dne 5. 8. 1962 byla neděle a ráno byla ve svém domě v Los Angeles nalezena mrtvá 36letá Marilyn Monroe, americká herečka, jeden z nejvýraznějších sexuálních symbolů 20. století. Její smrt považují mnozí za záhadu – nebylo totiž bez pochyb prokázáno zda to byla sebevražda, nešťastná náhoda nebo dokonce vražda.
Dne 6. 8. 1932 se konal v Benátkách první filmový festival; je to nejstarší filmový festival na světě a zároveň patří mezi ty nejprestižnější. Založil ho hrabě Giuseppe Volpi di Misurata (1877-1947). Hlavní cenou festivalu je Leone d’Oro – Zlatý lev, který je udílen nejlepšímu filmu festivalu.
Dne 6. 8. 1932 se utopil v Labi poblíž Sadské (převrhla se s ním loďka) 31letý Václav Vojtěch, geograf, dobrodruh a cestovatel, první Čech, který se dostal do Antarktidy s Byrdovou expedicí (1927). Za svoji práci v ní získal jako první Čech americké vyznamenání – Zlatou medaili kongresu.
Dne 6. 8. 2002 v Čechách začaly katastrofální povodně, které s povodněmi na Moravě v roce 1997 patří k nejtěžším přírodním katastrofám moderní české historie. U nás měly 17 lidských obětí. Nejvíce postiženými oblastmi bylo povodí Vltavy, pak dolní tok Labe, okrajově také toky v povodí Ohře a na Moravě povodí Dyje. Vedle naší republiky postihly ničivé povodně také území Rumunska, Chorvatska, Rakouska, Maďarska, Německa a Polska.
Dne 7. 8. 1912 rakouský fyzik, Viktor Franz Hess (1883-1964), dokázal svoji teorii o kosmickém záření. Ten den, po šesté hodině ráno se vznesl ještě se dvěma muži a řadou přístrojů z Ústí nad Labem v koši pod meteorologickým balonem Böhmen o obsahu 1680 m3. Viktor Hess chtěl za letu dokázat, že intenzita záření s výškou roste a také to dokázal. Už několikrát předtím se Hess pokusil s balonem vzlétnout tak vysoko, aby svoji teorii dokázal, ale s balony naplněnými svítiplynem se dostal do výšky jen něco málo přes kilometr (létal z Vídně nad Čechy), což k prokázání jeho teorie nestačilo. Pak se rozhodl naplnit balon místo svítiplynem vodíkem, a protože ten vyráběla chemička v Ústí nad Labem, odstartoval právě tamodtud. Vodíkem naplněný balon dosáhl výšky dokonce přes pět kilometrů a přístroje na palubě nezpochybnitelně změřily, že intenzita záření s výškou opravdu roste. A naopak, při sestupu zase klesala. Let to byl hodně dramatický, neboť v těch výškách byl velký mráz a nedostatek kyslíku, ale nakonec dopadl nadmíru dobře. Hess se svými dvěma spolupracovníky asi po šesti hodinách hladce přistáli nedaleko Berlína. Za tento objev dostal Hess Nobelovu cenu, ale až po dlouhých 24 letech (v roce 1936) od svého epochálního letu.
Dne 7. 8. 1942 – druhá světová válka: začala jedna z jejích důležitých bitev v Tichomoří – ten den se americké síly vylodily na ostrově Guadalcanal na Šalamounových ostrovech a obsadily letiště, které tam pracně vybudovali Japonci. Japonci se ale nechtěli jen tak vzdát, boje na samotném Guadalcanalu, v okolních vodách a ve vzduchu trvaly šest měsíců než Japonci ustoupili! Bitva skončila 7. února 1943, zahynulo v ní 24 000 Japonců a 1600 Američanů.
Dne 9. 8. 1992 zemřel (od dětství měl problémy s plícemi) ve věku 62 let Miloň Novotný, klasik české dokumentární fotografie, citlivý pozorovatel s úžasným talentem zmáčknout spoušť fotoaparátu ve správný okamžik.
Dne 10. 8. 1792 Pařížané pod vedením George Dantona (1759-1794) vyplenili královský palác v Tuileriích. Tehdy Velká francouzská revoluce (1789-1799) přešla do své druhé, radikální fáze.
Dne 11. 8. 1882 byla v Praze otevřena první telefonní ústředna. Zpočátku měla telefonní síť jen 11 účastníků, ale na konci roku 1882 jich bylo už 30. Personál dostal pokyn ohlašovat se zvoláním Ha-hej! Až později se ujalo Haló.
Dne 11. 8. 1892 zemřel v pouhých 42 letech Ladislav Stroupežnický, spisovatel a dramaturg, jehož nejznámějším dílem je hra „Naši furianti“. Ta se hraje dodnes, stejně jako další jeho hry, např. „Zvíkovský rarášek“ nebo „Paní mincmistrová“ – podle této hry natočil Otakar Vávra v roce 1938 film „Cech panen kutnohorských“ s hvězdným hereckým obsazením. Stroupežnický se narodil v rodině správce cerhonického panství u Písku. Od mládí se choval velmi povýšeně a pro neshody s učiteli i spolužáky a také pro špatný prospěch musel odejít ze školy v Písku. Pak pracoval u otce. V srpnu 1867 v noci při číhané omylem vystřelil po hajném, následně obrátil hlaveň pušky proti sobě a stiskl spoušť. Způsobil si těžké zranění, měl utrženou spodní čelist a nos, ale přežil. Rok byl v nemocnici a než mu udělali plastiku nemohl mluvit. V té době si začal doplňovat své kusé vzdělání a pokoušel se psát. Začal s drobnými povídkami – humoreskami, které ho pak proslavily. Po odchodu do Prahy se živil zpočátku jako písař. Především však psal. Když se začalo budovat Národní divadlo, stal se jeho prvním dramaturgem. Svou práci dělal poctivě a velmi horlivě a tím si vysloužil i řadu nepřátel, ale jeho přísnost vůči dramatikům přinesla velké úspěchy v produkci kvalitní dramatické tvorby. Roku 1890 se Stroupežnický oženil, ale po dvou letech, uštván prací a udáními, podlehl těžké nemoci. Bylo to na den přesně po 25 letech, co si způsobil zranění, které mu komplikovalo život.
Dne 11. 8. 2002 zemřel 87letý Jiří Kolář, protivínský rodák, básník, dramatik, překladatel, výtvarník, vůdčí osobnost Skupiny 42, která vznikla v době okupace. Po roce 1948 nemohl publikovat a kvůli básnické sbírce Prométheova játra strávil dokonce několik měsíců ve vězení. Po roce 1960 se zaměřil na výtvarné umění, zvlášť na koláže. Od roku 1980 žil v Paříži. Do ČR se definitivně vrátil až na sklonku života, kdy už byl vážně nemocen. Kolářovi se, jako jednomu z mála českých umělců, podařilo svojí tvorbou, hlavně svými kolážemi, dosáhnout významného úspěchu i na mezinárodní scéně.
Dne 12. 8. 1222 zemřel Vladislav Jindřich, český kníže, moravský markrabě, zakladatel kláštera ve Velehradě, Přemyslovec, jeden z mladších synů knížete Vladislava II. (asi 1110-1174). Bylo mu kolem šedesáti let. Českým zemím vládl pouze část roku 1197 a dokázal to co žádný jiný Přemyslovec: uznal, že jeho bratr, Přemysl Otakar I. (1155-1230), bude zemi vládnout lépe a knížecí stolec mu v onom roce 1197 přenechal. Předešel tak očekávané bratrovražedné bitvě. Další čtvrtstoletí svého života, během kterých se české země staly královstvím, zůstal bratru Přemyslu Otakarovi I. věrný.
Dne 12. 8. 1942 – druhá světová válka: Němci byla zavražděna 56letá Sabina Spielrein, ruská lékařka židovského původu, psychoanalytička, jedna z prvních zakladatelů dětské psychoanalýzy a ruské psychoanalytické školy. Pocházela z rodiny velkoobchodníka v Rostově na Donu. V letech 1905-1911 studovala medicínu na univerzitě v Curychu, kde se sblížila s Carl Gustavem Jungem (1875-1961). V červnu 1912 se vdala za lékaře Paula Scheftela, se kterým měla dcery Irmu (*1913) a Evu (*1926). Manželství později skončilo rozvodem. Za první světové války žila s dcerou Irmou v Ženevě, kde pracovala jako psychoanalytička. Roku 1923 se vrátila do Rostova, pokračovala v psychiatrické a psychologické práci, založila a několik let vedla tzv. Bílou školku, která k výchově dětí využívala prvky psychoanalýzy. Při okupaci Rostova, ji, obě dcery a další Židy nahnali Němci (a jejich přisluhovači) do místní synagogy a tam je postříleli. V polovině 70. let 20. století byl ve sklepě jednoho domu v Ženevě objeven Sabinin deník a dopisy z let 1908-1923 mezi Sigmundem Freudem (1856-1939), Jungem a Sabinou, které údajně pozměnily pohled vědy na zrod psychoanalýzy.
Dne 13. 8. 1922 zemřel ve věku 74 let Josef Sylvestr Vaněček, táborský rodák, matematik, středoškolský profesor, vyučující v letech 1875-1906 na reálce v Jičíně. Byl autorem článků a knih o vyšší geometrii, zaměřil se na tři její oblasti: inverzi, involuci a tvorbu křivek a ploch. Sestrojil také a nechal si patentovat nový typ zámku do dveří, který pak v Jičíně vyráběl podnik jeho manželky.
Dne 14. 8. 2002 vrcholila druhá vlna nejničivější povodně v novodobých českých dějinách, během níž přišlo o život u nás 17 lidí a tisíce jich musely opustit své domovy. Českému hospodářství způsobila obrovské škody. Příčinou záplav byly nadprůměrné srážky, které v první srážkové vlně (7.- 8. 8.) zasáhly hlavně jižní Čechy a ve druhé vlně již byly na většině území České republiky. Kromě přesycení půdy a naplnění toků po první srážkové vlně, situaci v povodí Vltavy ovlivnila mimo jiné i vodní díla Vltavské kaskády. Ta sice zachytila první povodňovou vlnu, ale nikdo nepočítal s druhou vlnou. Na druhou srážkovou vlnu již přehrady nestačily a povodeň postupovala směrem po proudu. K znatelnému ochabnutí povodňové vlny na Vltavě i na Labi došlo až v důsledku rozlivů vody v Polabské nížině.
Dne 15. 8. 2012 zemřel 87letý Harry Maxwell Harrison, americký autor science fiction, kreslíř a esperantista, který žil v řadě zemí, např. Mexiku, Anglii, Dánsku, Itálii a Irsku. Vystudoval uměleckou akademii a než začal psát, živil se jako ilustrátor. Z jeho románů jsou nejznámější série knih Ocelová krysa nebo Bill, galaktický hrdina a také cyklus Planety smrti. Známý je také jeho román Místo, místo! Více místa! o přelidnění a vyčerpání nerostných zdrojů planety.
Dne 17. 8. 1882 v Praze zemřel jeden den před svými 64. narozeninami Václav Bolemír Nebeský, český obrozenecký básník, rodák od Kokořína, překladatel z řečtiny a španělštiny, novinář a také politik. V revolučním roce 1848 byl členem Národního výboru a podílel se na přípravě a jednáních Slovanského sjezdu. Jako poslanec říšské rady se zúčastnil vídeňského a kroměřížského sněmování (1848). Názorově stál blízko F. Palackého a K. Havlíčka. Krátce působil i v redakci Národních novin. Po roce 1850 se stal redaktorem Muzejníku, kde pracoval až do roku 1861. Byl činný také v Matici české a v Umělecké besedě. Od roku 1851 byl mj. sekretářem Českého muzea a správcem muzejní pokladny, tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů roku 1874. Měl zásluhy o rozvoj české literatury, velmi ceněné jsou jeho odborné studie o starořecké kultuře. Do povědomí řady lidí se však dostal jen jako intimní přítel Boženy Němcové (1820-1862), s níž se seznámil v roce 1842. Objevily se dokonce fakty nepodložené názory, že Němcové Babičku napsal on.
Dne 18. 8. 1982 v Praze zemřel 80letý Karel Vacek, liberecký rodák, hudební skladatel českých „lidovek“. Narodil se v rodině truhláře a muzikanta a v roce 1910 se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde se naučil mj. hrát na housle, lesní roh, klarinet, trubku, kontrabas a již od svých patnácti let hrál v pražských kapelách. Díky své mnohostrannosti byl vyhledávaným muzikantem. Po válce byl sice přijat na konzervatoř, ale pro nedostatek peněz si studium nemohl dovolit. Znalosti si rozšířil v letech 1919-1924 během vojenské služby u vojenské hudby v různých posádkách. Roku 1925 se zúčastnil s českým cirkusovým orchestrem zájezdu do Francie a tam nějaký čas zůstal – vystupoval v rámci československé exposice na Světové výstavě dekorativního umění. Po návratu hrál v Praze v orchestru kina Lucerna. V roce 1929 se dostal k Melody Boys R. A. Dvorského, kteří účinkovali v kavárně Rokoko. Tady Vacek začal skládat své písničky – např. s tangem Cikánka (1931) měl úspěch i v zahraničí. Po třech letech ho Jaroslav Ježek přijal jako sólistu na trumpetu do orchestru Osvobozeného divadla, roku 1938 se Vacek vrátil ke Dvorskému. Vlastního hraní zanechal v roce 1956 a věnoval se už jen skládání a občasnému dirigování. Do konce svého života radil a pomáhal různým amatérským souborům. V Praze je po něm pojmenována ulice – Vackova.
Dne 19. 8. 1662 zemřel v pouhých 39 letech Blaise Pascal, francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teolog a filozof. Dosáhl významných úspěchů v matematice (je spoluzakladatel teorie pravděpodobnosti) a ve fyzice (zabýval se problematikou vzduchoprázdna, rovnováhou kapalin, váhou objemu vzduchu). Byl ale také originální myslitel a pisatel s obdivuhodnou vnímavostí a obrazností. Jeho styl, při vší vášnivosti logicky přesný, je vzorem přirozenosti a konkrétnosti, vychází z každodenního života a snaží se zachytit pohnutky všeho dění. Pascal přišel jako první na to, že pomocí barometru lze měřit výškový rozdíl dvou míst a objevil též vzájemnou závislost vlhkosti a teploty vzduchu, což bylo krokem k předpovědím počasí. Výsledky zkoumání atmosférického tlaku shrnul v práci Pojednání o tlaku vzduchu, která však vyšla až po jeho smrti v roce 1663. Jednotka tlaku se na jeho počest nazývá pascal. V Pojednání o rovnováze kapalin popsal hydrostatický paradox, zákon spojených nádob a princip hydraulického lisu a formuloval (1653) základní zákon hydrostatiky, po něm pak nazvaný Pascalův zákon. Na sklonku života žil v ústraní na venkově jako asketický poustevník, pomáhal chudým, ale sám odmítal lékařskou péči, ač měl zdraví od dětství chatrné. Věnoval se velkému projektu obrany křesťanství, který však nedokončil, až posmrtně vyšly Myšlenky – jeho poznámky k tomuto tématu.
Dne 20. 8. 1912 zemřel ve věku 83 let William Booth, britský metodistický kazatel, zakladatel a první generál Armády spásy. Toto křesťanské hnutí s vojenskou strukturou Booth založil v roce 1865 s manželkou Catherine, se kterou měli 8 dětí. Hnutí bylo zpočátku známo jako Misie Východního Londýna nebo jen Křesťanská misie. Každý večer jeho členové pořádali shromáždění, a každou neděli jich organizovali dokonce několik, na nich nabízeli spásu těm nejchudším a nejpotřebnějším – alkoholikům, zločincům a prostitutkám. Roku 1878 změnila organizace název na Armádu spásy. Během desetiletí se hnutí rozšířilo mimo Británii. Armáda spásy, jedna z největších humanitárních organizací, byla v České republice registrována 17. 5. 1990 jako občanské sdružení a 25. 9. 2013 se stala oficiální registrovanou církví v ČR. Občanské sdružení tím nezaniklo (je asi současně občanským sdružením i církví?). Armáda spásy v současné době působí ve 127 zemích světa. Mezinárodní ústředí v Londýně vede generál André Cox (*1954). Přes 1 100 000 „vojáků” a 100 000 zaměstnanců pracuje v rozvojových komunitních programech, azylových zařízeních pro bezdomovce, dětských domovech, rehabilitačních centrech, centrech pro děti a mládež, domovech pro seniory, nemocnicích, projektech pro vojenské složky i ve věznicích.
Dne 20. 8. 1982 náhle zemřel 63letý Václav Voska, divadelní a filmový herec. Po maturitě v roce 1937 začal studoval práva, ale studium nedokončil. Již během středoškolských studií spolupracoval s Československým rozhlasem (od roku 1932) a od roku 1939 byl angažován v Divadle na Vinohradech, kde setrval do roku 1945. V tom roce odešel do Národního divadla v Praze, ale po pěti letech přešel do nově se formujících Městských divadel pražských a v nich setrval až do své smrti. Měl melodický, lehce zastřený hlas, který si cílevědomě kultivoval. Jeho cit pro rytmus a kadenci řeči i smysl pro poezii jej předurčoval ke spolupráci s rozhlasem, interpretacím básnických i prozaických textů. Spolupracoval také s gramofonovými vydavatelstvími a dabingem. V sedmdesátých letech 20. století měl z politických důvodů omezený přístup do televize a do filmu. Jeho manželkou byla divadelní herečka Eva Kavánková (*1916), herectví se věnují i jejich dcery – Eva Vaňková (*1950) a Markéta Novotná (*1955).
Dne 20. 8. 2012 byl změřen zatím absolutní teplotní rekord v ČR – meteorologové v Dobřichovicích (Praha-západ) naměřili teplotu 40,4 °C.
Dne 21. 8. 1942 – druhá světová válka: začala bitva o Stalingrad, ten den prý také zavlála vlajka s hákovým křížem na nejvyšší hoře Kavkazu – na Elbrusu. Někdy se píše, že bitva o Stalingrad začala o měsíc dřív. To byli Němci teprve v Rostovu na Donu a Stalingrad a Elbrus byly jejich nejbližšími prestižními cíli. Hitler chtěl, aby se jeho vojska dostala co nejdříve ke Kaspickému moři a obsadila naftová pole kolem Baku. S Němci na této frontě byli Rumuni, Chorvaté, Italové, Estonci a malé oddíly dalších cizinců. Ač se Němcům podařilo obsadit téměř 9/10 Stalingradu, koncem listopadu a pak v prosinci 1942 se situace obrátila a po těžkých bojích už byla jasná převaha Rudé armády. Začátkem ledna 1943, kdy byly třicetistupňové mrazy, vyzvali Sověti obklíčené Němce vedené generálem Paulusem, aby se vzdali, že jim pak poskytnou i potraviny a lékařské ošetření. Paulus nejprve požádal Hitlera o povolení ke kapitulaci. Hitler to striktně odmítl a navíc Pauluse povýšil na polního maršála – očekával, že spáchá sebevraždu než by se nechal zajmout, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Paulus se ale 31. ledna zajmout nechal. Poslední němečtí vojáci se ve Stalingradu vzdali počátkem března 1943.
Dne 22. 8. 1902 zemřela v Miláně 68letá Tereza Stolzová, česká operní pěvkyně (soprán), blízká přítelkyně italského hudebního skladatele Giuseppe Verdiho (1813-1901) a legendární představitelka Aidy. Přes potíže s hlasivkami, které měla v mládí, dosáhla velikých úspěchů. Její hlas a zjev měly ve velkých operních divadlech pro publikum mimořádnou přitažlivost. Po roce 1875 se jí ale vážné zdravotní problémy vrátily a proto musela svoji skvělou kariéru ukončit.
Dne 22. 8. 1922 v Praze, v rodině bohatého kožešníka a modelky, se narodil Miloš Kopecký, legenda českého herectví. Jeho maminka Marta, modelka a kloboučnice, byla židovského původu a 17 let poté, když nás okupovali Němci a rozpoutali druhou světovou válku, šlo Židům i jejich potomkům o život. Otec Miloše, Vladimír Kopecký, v té zlé době udělal krok, který mu syn nikdy v životě neodpustil. Dal totiž přednost své kožešnické živnosti, kterou by jako manžel Židovky musel patrně zavřít a s Martou se na svoji žádost nechal rozvést. Později Miloš vzpomínal, že otcovo rozhodnutí pro maminku znamenalo prakticky rozsudek smrti. Byla deportována do koncentračního tábora v Osvětimi, z něhož se už nevrátila. Nebýt rozvodu, zůstala by možná v Terezíně, kde měla naději na přežití. Např. Oldřich Nový se odmítl rozvést se svojí židovskou manželkou a ta v Terezíně přežila. Miloš nikdy nezapomněl na okamžiky, kdy maminku vyprovázel na její poslední cestě z domova do transportu. On sám, jako člověk s položidovským původem neměl za války svůj osud jistý. Deportaci se nevyhnul, v srpnu 1944 musel jít do pracovního tábora v Bystřici na Benešovsku, odkud se dostal až na konci války, v květnu následujícího roku. Ani potom ale neměl moc klidu. Do konce života se potýkal s velkými psychickými problémy. Své o tom věděly hlavně jeho čtyři manželky a vedle nich několik stálejších partnerek, se kterými se netajil. Brzy po válce se oženil s herečkou Stellou Zázvorkovou (1922-2005), ale i přes narození dcery Jany Kateřiny se brzy rozvedli. Pak se oženil s Kateřinou Soukupovou, která byla řidičkou tramvaje, a nemuselo tedy docházet k hereckým konfrontacím. Toto manželství také dlouho nevydrželo. Podobně krátce trvalo i třetí manželství s Janou Lichtenbergovou. Až čtvrté (1966) manželství se Miloši Kopeckému povedlo. Tanečnice Jana (1939-2019) s Milošem vydržela do jeho posledních dnů – ale jednoduché to rozhodně neměla. Kopeckého maniodepresivní stavy, kdy se nálady střídají od jednoho extrému do druhého, a také časté nevěry, s nimiž se rozhodně nehodlal před nikým, dokonce ani před vlastní manželkou, jakkoliv tajit, vyžadovaly právě od manželky neuvěřitelnou dávku trpělivosti, oddanosti a lásky. Pracovně Miloš začínal po válce v divadle Větrník, nejprve jako obsluha gramofonu a opony, ale postupně se propracoval k herectví. Když roku 1946 divadlo Větrník svou činnost ukončilo, hrál Kopecký nejprve v Divadle satiry, pak ve Studiu Národního divadla a po jeho rozpuštění přešel do činohry Národního divadla. Odtud odešel do Realistického divadla, hrál i v Městských divadlech pražských, dále v Divadle ABC a v karlínském hudebním divadle. Od roku 1965 do roku 1991 byl ve stálém angažmá Divadla na Vinohradech. Krátce byl i členem KSČ (roku 1954 byl vyloučen). V letech 1952-1996 ztvárnil také množství filmových a televizních rolí. Od roku 1970 do 1985 vyučoval na Pražské konzervatoři hudebně-dramatický obor. Miloš Kopecký vydechnul naposled ve věku 73 let 16. února 1996.
Dne 22. 8. 1962 přežil francouzský prezident Charles de Gaull (1890-1970) jeden z atentátů. Ten den De Gaulle s manželkou jeli z Elysejského paláce na letiště Orly. Když jeho černý Citroen jel podél Avenue de la Liberation, členové OAS začali na auto střílet. Salvy 150 kulek, z nichž většina přicházela zezadu, zabily dva prezidentské bodyguardy na motocyklech, rozbily zadní okno automobilu a prorazily všechny pneumatiky auta. Citroen šel do smyku, ale De Gaulle byl schopen zrychlit a ujet. On i jeho žena, jako zázrakem, vyvázli bez zranění. OAS byla tajná organizace, která chtěla De Gaulla zabít, protože ukončil koloniální vládu Francie nad Alžírskem (1962), tím prý Francii zradil. Charles de Gaulle je údajně státníkem, na kterého bylo spácháno nejvíc atentátů – celkem 26. Největší štěstí měl právě onoho 22. srpna 1962.
Dne 23. 8. 1572 vypukla v Paříži Bartolomějská noc – masakr hugenotů (francouzských protestantů). Během ní bylo zákeřně zavražděno na 3000 hugenotů, kteří se v Paříži shromáždili při příležitosti sňatku jejich vůdce Jindřicha Navarrského (1553-1610), pozdějšího krále Jindřicha IV. s Markétou z Valois (1553-1615). Bartolomějská se jí říká proto, že toho dne byl svátek sv. Bartoloměje. V roce 1572 měla Francie za sebou celé desetiletí náboženských válek, v nichž se mezi sebou střetávali katolíci a hugenoti. Aktem smíření měla být svatba hugenota, navarrského následníka trůnu Jindřicha s princeznou Markétou, sestrou Karla IX. (krále Francie vládnoucího v letech 1560-1574). Jindřichova matka, navarrská královna Jeanne d’Albret, byla odpůrkyní tohoto sňatku, který jinak měl řadu příznivců. Jeanne však 9. června 1572 zemřela a svatbě už nic nestálo v cestě. Hromadné vraždění začalo v Paříži pod přímou patronací panujícího krále Karla IX. a hlavně jeho matky, Kateřiny Medicejské (1519-1589). Z Paříže se vlna násilí rozšířila do ostatních měst i na venkov a během dalších týdnů si vyžádala další tisíce obětí. Papež Řehoř XIII. (papežem 1572-1585) masakr v Paříži přijal údajně s radostí a nechal k němu vydat i pamětní medaili, která se dosud nachází ve vatikánských sbírkách. I král Filip II. Španělský, který byl znám jako fanatický katolík, vyjádřil nad zprávou o masakru potěšení. Naopak, nábožensky tolerantní římský císař a český král Maxmilián II. Habsburský (1527-1576) byl zprávou o masakru znechucen a označil událost za „ostudnou“. Náboženské války ve Francii pokračovaly až do roku 1598, kdy král Jindřich IV. vydal Nantský edikt zajišťující rovnoprávnost mezi katolíky a hugenoty. Roku 1685 ale král Ludvík XIV. edikt zrušil a prohlásil protestantské náboženství ve Francii za ilegální.
Dne 24. 8. 1962 zemřela 75letá Růžena Šlemrová, herečka, nezapomenutelná a nedostižitelná představitelka paniček z lepší společnosti. Začínala u němého filmu v roce 1914, ale zazářila až u zvukového filmu. Díky svému osobitému slovnímu projevu a intonaci byla obsazována do rolí dam, které obvykle měly muže „pod pantoflem“. Typickým příkladem je rada Dyndera ve filmu (1948) Hostinec U kamenného stolu podle románu Karla Poláčka. Znárodněný film paní Růženě po roce 1945 nepřál a tak se ve filmu objevovala již jen sporadicky v malých rolích. V roce 1948 opustila ze zdravotních důvodů i divadelní prkna.
Dne 24. 8. 2002 zemřel v 74 letech Vladimír Komárek, rodák od Semil, malíř, grafik, ilustrátor a pedagog, osobnost českého výtvarného umění 20. století. Především v oblasti drobné grafiky a ex libris patřil Komárek nejen k české, ale i k evropské špičce.
Dne 25. 8. 1822 zemřel 83letý William Herschel, britský optik a astronom německého původu. V Anglii se ocitl ve 20 letech jako hudebník a skladatel. Brzo se začal zajímat o astronomii, stal se i členem královské učené společnosti. Ve své době zkonstruoval nejlepší a největší zrcadlový dalekohled na světě. Objevil planetu Uran a jeho dva měsíce. Při svých experimentech se světlem objevil infračervené záření. Zjistil, že krystaly mohou stáčet rovinu polarizace světla. Vydal dva katalogy mlhovin a katalog dvojhvězd. Za své zásluhy byl v roce 1816 pasován králem Jiřím III. na rytíře. Byl mimořádně pečlivý pozorovatel a na základě jeho pozorování byl později sestaven katalog NGC. S pozorováním mu pomáhala sestra Caroline (1750-1848) a syn John (1792-1871), který pokračoval v katalogizaci objektů i po otcově smrti. Po Williamu Herschelovi byl pojmenován největší dalekohled v kosmu – infračervená observatoř s průměrem zrcadla 3,5 metru, vypuštěná v květnu 2009 (zanikla v roce 2013).
Dne 25. 8. 1912 čínský revolucionář Sunjatsen (1866-1925), všeobecně považovaný za otce-zakladatele moderní Číny jako republiky, založil v Pekingu čínskou nacionalistickou stranu Kuomintang.
Dne 25. 8. 2012 zemřel 82letý Neil Armstrong, americký kosmonaut, první člověk na Měsíci.
Dne 26. 8. 1992 předseda vlády ČR Václav Klaus a předseda vlády SR Vladimír Mečiar podepsali v brněnské vile Tugendhat dohodu o rozdělení Československa od 1. ledna 1993 na dvě samostatné republiky.
Dne 27. 8. 1962 na Floridě byla vypuštěna vesmírná sonda Mariner 2 s cílem Venuše. Stalo se tak měsíc po startu první sondy (Mariner 1) k Venuši, která musela být záhy po startu zničena. Mariner 2 svůj úkol splnil a prolétl 14. 12. 1962 jako první sonda kolem Venuše ve vzdálenosti 34 752 km od jejího povrchu. Největším překvapením bylo zjištění přímo nelidských podmínek (obrovský tlak, povrchová teplota kolem 500 °C, složení atmosféry) panujících pod oblačnou přikrývkou Venuše. Měření vyvrátilo do té doby panující iluze o Venuši jako mladší sestře Země s podmínkami podobnými pozemským druhohorám.
Dne 29. 8. 1982 zemřela v den svých 67. narozenin na rakovinu Ingrid Bergmanová, švédská herečka, ověnčená třemi Oscary. Nejznámějším filmem s ní je u nás asi Casablanca (1942). Její poslední film Žena jménem Golda z roku 1982 byl životním příběhem izraelské političky Goldy Meirové. Bergmanová byla třikrát rozvedená a porodila čtyři děti.
Dne 31. 8. 1592 zemřel 57letý Vilém z Rožmberka, významný český šlechtic, Vítkovec, jehož znakem byla červená růže v bílém (stříbrném) poli, nejvyšší purkrabí českého království. V nábožensky „citlivém” českém prostředí patřil k předním vůdcům umírněných katolíků. Přestože byl Vilém čtyřikrát ženatý, z manželství se mu nenarodil žádný potomek. Jeho čtvrtou manželkou se stala v roce 1587 o 31 let mladší Polyxena z Pernštejna (1566-1642). Po Vilémovi převzal vládu nad rožmberským panstvím poslední Rožmberk – Petr Vok (1539-1611).
Dne 31. 8. 1802 zemřel v 67 letech Václav Fortunát Durych, turnovský rodák, filolog, kněz, učitel hebrejštiny a řečtiny na pražské univerzitě, jeden ze zakladatelů slovanských studií. Z jeho žáků zvlášť vynikl Josef Dobrovský (1753-1829).
Dne 31. 8. 2012 zemřel ve věku 101 let Sergej Leonidovič Sokolov, maršál Sovětského svazu a ministr obrany v letech 1984-1987. Z funkce byl odvolán v červnu 1987 po tom, co sovětská protivzdušná obrana nesestřelila lehké civilní letadlo 19letého Němce Mathiase Rusta, který doletěl z Helsinek do Moskvy a přistál u Rudého náměstí. Po zániku SSSR zůstal Sokolov u ministerstva obrany jako poradce.
(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)
Některá kulatá výročí v regionu Sedlecka, Sedlčanska a Voticka:
1902 – 18. 8. v Sedlčanech na hlavním náměstí začali bourat dům č. 32, kde naplánovali postavit novou radnici. Starosta Vilém Holoubek a člen měst. rady dr. Vilém Chodounský, předseda Občanské záložny Sedlčany se dohodli, že radnici postaví společným nákladem města a záložny. Stavba byla zadána místním stavitelům Frant. Poustkovi a Josefu
