Proč pořádám řečnické souboje

Čtenáři si už možná všimli, že jsem ohlásil nový žánr – řečnický souboj. Dva inteligentní, vzdělaní a kultivovaní lidé se podívají na nějaký problém ze dvou stran, pohádají se o něm a k něčemu dospějí nebo možná nedospějí. Na místě budou i jejich sekundanti, aby dohlédli, že se bude argumentovat čistě, férově a k věci.

První takový souboj se uskuteční ve středu 8. června v Praze na Novotného lávce. Střetnou se Jiří Hejlek (ten filosof a místopředseda akce D.O.S.T.) a profesor antropologie Ivo Budil. Tématem bude pohled na vědu. Jestli potřebujeme obnovit radostný optimismus nebo jestli pokrok vědy nepřináší spíš problémy a hrozby. Pak budou následovat další témata.

Proč pokládám za tak strašně důležité, aby byl takový typ diskuze obnoven. Protože na schopnosti vést ostré a férové debaty závisí naše schopnost uvažovat, promýšlet problémy a volit racionální strategie. A vlastně i k promýšlení toho, o jaké změny vlastně stojíme.

…na schopnosti vést ostré a férové debaty závisí naše schopnost uvažovat, promýšlet problémy a volit racionální strategie.

Takové používání rozumu vyžaduje pokrytí tří oblastí.

Za prvé. Svoboda projevu. Je nemyslitelné diskutovat, pokud není možné přicházet s novými nápady a možnostmi a pokud jsou některá tvrzení vytlačena politickou silou. Především ale je to otázka demokracie. Volby se stávají zbytečnými, pokud opozice nesmí volně šířit své „narativy“.

Je snad myslitelné, že kdyby Hampl vyzýval, aby lidé pili průmyslové saponáty, pár lidí by ho poslechlo, skončili by v nemocnici a stát by provedl rychlé krátkodobé opatření. Budiž. Ale takové krajní případy se odehrávají nesmírně vzácně a je zapotřebí k nim přistupovat s obrovskou bázní, a s vědomím, že se jedná o něco výjimečného.

Nicméně svobodě projevu je věnován dostatek pozornosti. Věnují se tomu celé organizace a spolky. Současné cenzurní aktivity vlády vzbuzují dostatečné pohoršení. Zde nemám, co bych doplnil.

Za druhé. Diskuze. To bývalo normální a stává se to velmi vzácným. Napříč politickým spektrem a napříč společností. Dokážete si třeba představit médium, kam by se vešly příspěvky varující před očkováním i příspěvky požadující povinné očkování? Pokud vím, je jedno jediné  – časopis Argument Ilony Švihlíkové. I panelové diskuze se změnily. Bývaly doby, kdy se v nich ostře střetávaly názory. Jen ze svých aktivit mohu připomenout srážku s Liborem Ševčíkem v diskuzi o novém ekonomickém modelu nebo se stoupencem Koncepce sociální bezpečnosti panem Vavruškou o to, jestli je svět centrálně řízen.

Kolik skutečných debat ale proběhlo za poslední roky? Byly postupně nahrazena panelovými diskuzemi, kde několik řečníků říká různými slovy totéž.

Kolik takových debat ale proběhlo za poslední roky? Byly postupně nahrazena panelovými diskuzemi, kde několik řečníků říká různými slovy totéž. Ať už to pořádá Knihovna Václava Havla nebo akce D.O.S.T. Osobně mi jsou mnohem blíže postoje akce D.O.S.T., nicméně více názorové pestrosti tam není. Nebo si zkuste pustit videa z prvního ročníku Příčov a třetího ročníku Příčov. V prvním seděli proti sobě lidé s výraznými názorovými rozdíly. Ve třetím lidé s naprosto shodným pohledem. Za tím nebyl ničí záměr. Nebo si všimněte, jak se zúžil názorový prostor na Echo24. Společnost prostě ztrácí ochotu diskutovat.

Jenže i kdyby se názoroví oponenti scházeli, nestačí to. Diskuze totiž nespočívá v tom, že se sejde několik lidí, kteří se navzájem neposlouchají, a každý řekne svůj názor. Řečník si pak případně ještě může přivést své publikum, které má předem jasno a které čeká na potvrzení svého oblíbeného stanoviska a tleská mu.

Skutečná diskuze musí obsahovat trojí.

1. Pozorně poslouchám, co říká protistrana.
2. Pochopím logiku protistrany, umím se podívat očima toho druhého. Nenechám se strhnout ubožáckými pseudoargumenty typu „on to říká ze strachu“ nebo „platí ho za to Putin“ nebo „slouží tajné židovské skupině.“
3. Zkusím v jeho argumentaci najít mezeru nebo logickou chybu. Zároveň umožním jemu, aby nacházel takové mezery v mé argumentaci. Když je najde, tak to uznám a svou teorii opravím.

Zkrátka, je to vlastně trochu souboj a trochu spolupráce dvou racionálních lidí, kteří se snaží přijít na to, jak to je.

…je to vlastně trochu souboj a trochu spolupráce dvou racionálních lidí, kteří se snaží přijít na to, jak se věci mají.

Za třetí. Odkládání názorů, které v té diskuzi neobstály. Ne cenzurou, ale tím, že nebudou brány vážně. Určitě se vytvoří nějaké skupinky či sektičky, které prohlásí to nebo ono za posvátné a budou si toho držet. Určitě budou působit nějací proroci a prorokyně, co si kolem sebe nashromáždí své ovce a neovce. Ale většina bude myšlenkově jinde. Tím nemyslím jen většinu ve stylu masových médií, ale i většina mezi těmi, kdo jsou v opozici vůči současnému systému.

K tomu všemu je ale ještě kus cesty, a je k tomu spousta práce.

Něco pro to děláme ve spolku Kudy z krize, kde se snažíme vést racionální strukturovanou debatu. Něco dělá Česká společnost pro civilizační studia, která preferuje spíš akademický přístup. Něco dělají další spolky a aktivity. A teď budou ještě probíhat řečnické souboje.

Pokud můžete, přijďte se na ten řečnický souboj podívat. Ale nečekejte jednoduchá hesla a bouřící emoce. Spíš něco podobného tomu, když dva šachisté se soustředí nad šachovnicí a obecenstvo sleduje. Není to podívaná pro každého a vyžaduje to určitou námahu. Ale stojí za to tu námahu investovat. Pro vlastní rozvoj i pro vlast a národ.