Projev Viktora Orbána k maďarským zemědělcům – III.

(První část projevu zde)

A nakonec bych chtěl promluvit ještě o jedné důležité otázce: o otázce našeho národního potravinářského průmyslu. Je skutečností, že půda zůstala v maďarských rukou, znamená, že máme 5,3 milionu hektarů kvalitní orné půdy. Těchto 5,3 milionu hektarů půdy vlastní 2,7 milionu lidí. Myslím, že je to skvělé, ale obdělává ji jen 170 000 zemědělských podniků, což je příliš málo. Navíc většina těchto zemědělských podniků – podle našich statostik 80 % – jsou malé podniky, většinou rodinné. To má své výhody i nevýhody. Jednou z výhod je, že tyto malé a střední podniky jsou vlastně nosnými pilíři života na venkově: bez nich by žádný maďarský venkov neexistoval. To jsme my. Tyto podniky zajišťují obživu a vytvářejí kolem sebe kulturu. A každý, kdo zná historii Maďarska, ví, že bez této kultury by Maďarsko nebylo schopno přežít posledních tisíc let.

Je skutečností, že půda zůstala v maďarských rukou, znamená, že máme 5,3 milionu hektarů kvalitní orné půdy.

…

Nevýhodou však je, že velikost bohužel souvisí s ekonomickou silou a našim malým a středním rodinným podnikům chybí kapitál. A když porovnám čísla například holandského nebo rakouského rodinného podniku a maďarského podniku, vidím, že nám stále chybí kapitál. Je velmi důležité, abychom v nadcházejícím období zvýšili kapitalizaci našich malých a středních podniků. Kromě toho je tu něco, co oceňujete lépe než já: váš obor podnikání – zemědělství – se stále více ubírá směrem k technologiím a inovacím. A zatímco tradiční zemědělství vyžaduje také hodně peněz, inovace a technologické inovace vyžadují nejen hodně peněz, ale obrovské množství peněz. Pokud nemáte dostatek kapitálu, nemáte k těmto technologiím přístup. V Maďarsku si bohužel moderní technologie může dovolit jen velmi málo lidí.

…

Nabízí se řešení: naše podkapitalizované malé a střední podniky se musí nějakým způsobem – zdravým a užitečným způsobem – napojit na zpracovatelské kapacity a potravinářský průmysl. To by vlastně byla cesta vpřed. Většina zpracovatelských kapacit je však v rukou velkých podniků. Musíme věnovat pozornost třem věcem, existují tři hrozby, které musíme odvrátit.

Nabízí se řešení: naše podkapitalizované malé a střední podniky se musí nějakým způsobem – zdravým a užitečným způsobem – napojit na zpracovatelské kapacity a potravinářský průmysl.

…

První hrozba spočívá v tom, že většina zpracovatelských kapacit a velkých podniků je v zahraničních rukou – což je dnešní situace, ke které se ještě vrátím. Pokud tedy podniky, které maďarští zemědělci zásobují svou prací a svými výrobky, nejsou v maďarských rukou, není záruka, že jejich rozhodnutí budou v zájmu maďarské ekonomiky. To ukazuje, jak důležitou roli hraje složení kapitálu – maďarského a zahraničního – v potravinářském průmyslu, ve zpracovatelském průmyslu a ve sféře velkého podnikání. A proto je nezbytné zvýšit přítomnost maďarských podniků v těchto segmentech.

Druhá hrozba by mohla spočívat v možném odmítnutí nebo neochotě těchto velkých maďarských zpracovatelských podniků spolupracovat při integraci menších podniků. Pokud výrobci nebudou mít přístup k těmto průmyslovým kapacitám nebo k nim nebudou mít přístup za přiměřenou cenu, povede to k problémům.

Pokud tedy podniky, které maďarští zemědělci zásobují svou prací a svými výrobky, nejsou v maďarských rukou, není záruka, že jejich rozhodnutí budou v zájmu maďarské ekonomiky.

A třetí hrozbou by mohla být dominantní role velkých zpracovatelských podniků potravinářského průmyslu, pokud by tyto podniky začaly získávat půdu. To by narušilo zdravou rovnováhu mezi malými a velkými pozemky, které bylo dosaženo v posledních letech. Vedlo by to k vytlačení malých z vlastnictví půdy a k postupu velkých. To není žádoucí.

Pokud se nám podaří tyto tři hrozby problémy odvrátit, budeme schopni organizovat výrobu maďarského potravinářského průmyslu způsobem, který bude výhodný i pro malé a střední podniky a rodinné zemědělce. Dosažení tohoto cíle bude nejdůležitějším úkolem zemědělské politiky v nadcházejícím období.  Je to úkol, který bude vyžadovat velké intelektuální úsilí.

…

S tím souvisí i další důležitá otázka, kterou bych rád uzavřel.  Chceme, aby podíl velkých zemědělských majetků činil 20 procent a podíl malých a středních 80 procent.

…

Dnes je bohužel naprostá většina velkých podniků potravinářského průmyslu v zahraničním vlastnictví. Nejde o to, že bychom tu cizince nechtěli, ale o to, abychom tu byli my. Samozřejmě je tu pro ně místo stejně jako pro nás – ale vedle nás, a ne místo nás. Proto musíme posílit maďarský potravinářský průmysl.

Chceme, aby podíl velkých zemědělských majetků činil 20 procent a podíl malých a středních 80 procent.

…

V minulých letech jsme dopláceli evropské zemědělské dotace ze státního rozpočtu ve výši zhruba 17,5 procenta. S touto sazbou jsme přežili a došli jsme s ní tak daleko. Ale už to nestačí a je třeba ji zvýšit – zejména proto, že naši konkurenti pracují i s vyššími čísly. V rámci přípravy na budoucnost jsme před několika měsíci zřídili vládní zemědělský výbor. Podívali jsme se na všechna čísla, včetně všech složitostí evropského financování, které vám teď nemusím představovat. Ministr financí – který byl přítomen – nepochybně svraštil čelo, ale došli jsme k závěru, že zvýšíme sazbu národních zemědělských dotací ze 17,5 procenta na 80 procent. Myslím, že to je historický průlom.

…

to znamená, že v příštích letech bude pro zemědělský sektor k dispozici přibližně 9 000 miliard forintů, a to z národních prostředků, prostředků EU a předpokládaných prostředků soukromých investorů. Takové číslo si lze jen těžko představit. Ale jde o to, že nás tato částka musí dostat do stavu, kdy domácí zpracovatelské podniky budou mít 80procentní podíl v potravinářském průmyslu. Musíme podporovat základní výrobu, ale je třeba rozvíjet i potravinářský průmysl. To znamená, že daleko za současnou situací chceme vybudovat maďarský zemědělský zpracovatelský průmysl, který bude z 80 procent vlastněn Maďary.