Martin Konvička: Splněný antiislamistův sen, ale…

Masový exodus – a imigraci – z Ukrajiny bychom vlastně mohli pokládat za splněný sen nás, kdo jsme před půldekádou protestovali proti imigraci machometánské. Namísto „sirotků“ ve vojenském věku (bez žen a dětí) to jsou najednou převážně mladé žen a děti, navíc to jsou lidé etnicky a vlastně i kulturně nám blízcí.

Jenže člověk si má dávat pozor, co si přeje. A tak si nesmíme namlouvat, že tato vlna nemá svá rizika. Jsou přesně opačná, než tenkrát. Namísto nesezdaných domácích mužů je nejspíš pocítí nesezdané domácí ženy (přichází jim konkurence na vztahovém trhu). Hlavně to ale pocítí ženy a rodiny ze sociálně slabších vrstev – zvýšenou nabídkou na trhu (laciné) práce, sníženou nabídkou různých sociálních služeb.

 Hlavně to ale pocítí ženy a rodiny ze sociálně slabších vrstev – zvýšenou nabídkou na trhu (laciné) práce, sníženou nabídkou různých sociálních služeb.

Abych nebyl za nelidu: Těm lidem se pomáhat má a pořád trvám na tom, že imigrace etnicky, jazykově a kulturně blízká je relativně v pořádku. Jenže i zde platí – „dobrého pomálu“. Přitom recept, co dělat, je úplně stejný jako tenkrát, a současně snadnější, než tenkrát. A sice – pomáhat jim v jejich zemi. Více než polovina Ukrajiny, a to ta západní, je přece válkou zcela nedotčená. Tu část lze zásobovat, tam lze rychle směrovat veškerou pomoc.

Uznávám ale, že to s nedotčeným západem země platí jen „zatím“. Jde totiž o prostor, kde se dřív nebo později servou na krev servou Poláci, Maďaři, Rumuni, a zvlčilé bojůvky všeho druhu.