Na okraj debaty o pamlskové vyhlášce

Nedá mi to, abych se nevrátil k televizní aréně Máte slovo o pamlskové vyhlášce, co to je.  V ní jde o to, že ministerstvo školství závazně nařídilo, které potraviny se mohou prodávat ve školních bufetech (jako by si to nemohli určit rodiče a vedení každé školy) a pravidla nastavilo tak fanaticky, že je nesplní ani běžné „zdravé“ potraviny jako celozrnné tyčinky, jogurty či ochucené mléko.

Nejsa odborník na kalorické hodnoty, připojím jen pár obecnějších postřehů.

Za prvé. I když se jednalo o vysílání České televize, překvapivě to bylo koukatelné. Vlastně stačilo použít starou metodu spočívající v tom, že do diskuze proti sobě postavím lidi s různými názory. Všimněte si, že tato metoda začala být televizními a rozhlasovými profesionály chápána jako něco neobvyklého. Převládající postup je posadit do studia několik lidí se shodnými názory, kteří mechanicky opakují pravdu stanovenou politbyrem. Smyslem existence státních sdělovacích prostředků je přece potlačit diskuzi. Střetávání rozdílných názorů se tedy smrsklo na jeden pořad v České televizi a jeden pořad v Českém rozhlase – oba jsou chápány jako něco exotického.

Střetávání rozdílných názorů se tedy smrsklo na jeden pořad v České televizi a jeden pořad v Českém rozhlase – oba jsou chápány jako něco exotického.

Nicméně pro diváka je taková „výstřednost“ balzám. I když může mít spoustu výhrad, zejména k tomu, jak otevřeně paní Jílková stranila odpůrcům vyhlášky, pořád ještě to byla debata. Jako za starých zpátečnických časů.

Za druhé. Když byl svět ještě v pořádku, měly děti pořádně jíst a měly se hodně hýbat. Dnes přichází výživová poradkyně, která prosazuje, že se děti v období vývoje mají stravovat jako 40letá barbína, co se snaží zhubnout. V každé společnosti se občas vyskytne fanatik nebo magor, který děsí svoje okolí, na tom nic není. Ale jak je možné, že takoví lidé rozhodují o vyhláškách, které jsou závazné pro úplně všechny? Když už se vyhlášky přijímají, tak přece především proto, aby chránily normální lidi před takovými vyšinutci. Připustit takové „experty“ k přípravě vyhlášek je úplným popřením toho, proč platíme státní aparát.

Když byl svět ještě v pořádku, měly děti pořádně jíst a měly se hodně hýbat.

Mimochodem, ono se to projevuje ve všech oblastech. Pohraniční policie nejen, že nechrání hranice, ale aktivně přes ně převáží ilegální imigranty. Policisté odmítají zasáhnout proti útočníkům a šikanují oběť, které se podařilo ubránit se. Tisíce úředníků ministerstva školství se horečnatě snaží snížit úroveň výuky. Je to obecný trend, státní správa se vymkla kontrola a dělá opak toho, za co je placena.

Za třetí. Na obtloustlé sociálně demokratické poslankyni je vidět, že by se v životě těch odtučněných věcí ani nedotkla. Přesto nemá nejmenší problém ostatním přikázat, že smí jíst jen odtučněné potraviny. Docela obyčejně si užívá moc nad „plebsem.“ O tom, že by pamlskovou vyhlášku mohla vztáhnout na parlamentní jídelnu, to jí nenapadlo ani na vteřinu. Je to skoro až karikatura třídy vyvolených, která se snaží do neuvěřitelných detailů řídit životy všech, kdo nejsou příslušníky té třídy. Něčím se přece bavit musí, když nechodí do práce a neřeší normální životní problémy.

Za čtvrté. Stejně tak děsivé je poslouchat, s jakou snadností poslanci říkají: ano, nejspíš je vyhláška vadná a poškodila tisíce lidí, ale to nám vůbec nevadí. Počkáme, budeme se na ně dívat jako na experimentální myši a když nebudeme s výsledkem spokojení, tak to někdy v budoucnu změníme. Vlastně se nic neděje. Nemůžete přece po nás chtít, abychom svou práci udělali dobře hned na poprvé. Sice jsme dostali dost informací, že ta vyhláška bude průšvih, ale je nám to jedno.

…děsivé je poslouchat, s jakou snadností poslanci říkají: ano, nejspíš je vyhláška vadná a poškodila tisíce lidí, ale to nám vůbec nevadí.

To je asi nejsilnější závěr celé debaty. Nejde o pamlsky ani o výživu dětí, ale především o naprosto bezpřehou aroganci papalášů. Dneska zakážou tohle, zítra něco jiného. Lidem to ublíží, ale na tom nezáleží. Je to přece jen „plebs“.

V posledních dnech čteme znovu a znovu o ohrožení demokracie. Ale nenechme se mýlit. To, v čem žijeme, má k demokracii hodně daleko. Že probíhají pravidelné volby? Za Husáka taky probíhaly pravidelné volby. Demokracie je režim, ve kterém občané řídí stát. Režim, ve kterém stát řídí neodvolatelní papaláši, a ve kterém je stát používán proti obyčejným lidem, to není demokracie. Demokracie není ohrožena. Už dávno tu žádná není.