Multikulturalismus jako spiknutí neschopných

16. 5. 2016

Opět dochází na slova Karla Marxe, tentokrát na známý citát o tom, že dějiny se opakují. Poprvé jako tragédie, podruhé jako komedie.

Možná si ještě ze školy pamatujete na slavný požár Říšského sněmu. V roce 1933 propukl v Berlíně požár v budově parlamentu, a i když se ho podařilo uhasit, posloužilo to Adolfu Hitlerovi jako záminka pro omezení několika základních občanských svobod (osobní svoboda, svoboda projevu, svoboda tisku, shromažďovací právo, listovní tajemství). A dál to už znáte.

V roce 2016 jsme měli v České republice případ muslima, který byl údajně přepaden ozbrojeným útočníkem, byl pobodán a jen tak tak zachránil holý život. Pár dnů toho byla plná média, intelektuálové volali po zatýkání lidí s nesprávnými názory, politici se předháněli v prohlášeních, ministerstvo spravedlnosti chystalo akci – zkrátka vše jako za Hitlera. Jenže,  než se byrokratická mašinérie rozhoupala, provalilo se, že milý muslim si všechno vymyslel. Politicky korektní podvodník byl příliš bolestínský, takže se nerozhoupal ani k tomu, aby se píchl sám. Místo vlny represí docela obyčejný trapas.

Údajní maskovaní neonacisté přijímali rozkazy od policejního důstojníka. Policie v první fázi kategoricky odmítala, že by se jednalo o jejího člověka, později ale nezbylo než se přiznat.

Nu což. Nezadařilo se. Jenže on to nebyl ojedinělý příklad.

• Čmárání po Hate Free kavárnách vyvolává minimálně podezření, že si „oběti“ vše udělaly samy. Počínaly si totiž tak hloupě, že v nápisech využily žargon multikulturních intelektuálů. Vsadím se, že policejní vyšetřování půjde do ztracena.
• Útok na multikulturní centrum Klinika. Jeho obyvatelé na jedné straně tvrdí, že o všem věděli předem (prý už ve chvíli, kdy pachatelé nastupovali do tramvaje), na druhé straně nebyla přivolána policie a především neexistuje naprosto žádný záznam! Žádný film, žádná fotka pořízená mobilem. A útok proběhl tak, aby vzniklo hodně propagandy a nevznikla téměř žádná škoda. Zajímavé, že?
• Incident v Thunovské ulici. Údajní maskovaní neonacisté přijímali rozkazy od policejního důstojníka. Policie v první fázi kategoricky odmítala, že by se jednalo o jejího člověka, později ale nezbylo než se přiznat. Konečná verze je taková, že se údajně jednalo o běžný postup. Ne! Není normální, aby útokům agresivních neonacistů velel kriminalista.
• Údajný útok na vůz Českého rozhlasu během demonstrace proti islamizaci Evropy na Hradčanském náměstí. Opět neexistuje žádný obrazový ani zvukový záznam (zejména to druhé je u českého rozhlasu minimálně velmi neobvyklé), navíc se později ukázalo, že pracovníci Českého rozhlasu si cíleně počínali tak, aby co možná nejvíc zvýšili pravděpodobnost konfliktu s účastníky demonstrace.

Anarchistické a neomarxistické skupiny sice proklamují nepřátelství vůči „systému“, ale jsou tím systémem financovány a hájí jeho zájmy.

V tom všem se opakují stále stejné vzorce, které lze shrnout do tří klíčových bodů.

1. Předstírání útoků a kriminálních činů s cílem vyvolat represi vůči většinovému obyvatelstvu je pravidelnou součástí každodenní činnosti multikulturních fanatiků. Je velice pravděpodobné, že v době, kdy čtete tento článek, se aktivisté připravují na falšování dalších útoků a napadání.
2. Probíhá hladká spolupráce mezi vládním byrokratickým aparátem a jejich údajnými odpůrci z řad extrémní levice. Anarchistické a neomarxistické skupiny sice proklamují nepřátelství vůči „systému“, ale jsou tím systémem financovány a hájí jeho zájmy.
3. Je až neuvěřitelné, že někdo dokáže tolik věcí zpackat, ale i to je jednoznačným trendem. Zatím všechny pokusy multikulturních center skončily nezdarem.  Nabízí se otázka, zda je za tím hloupost nebo zda se jedná o důsledek toho, že ti lidé placení ze státních peněz nemuseli už roky vyřešit žádný skutečný problém. Nebo obyčejnou mocenskou aroganci založenou na přesvědčení, že když někdo ovládá velká média, nemusí se snažit.

Vracím se tak ke svému dřívějšímu tvrzení, že zatímco Goebbelse lze označit za génia zla, Jiří Dienstbier mladší je podle všeho srovnatelně zlý, ale nikoliv srovnatelně geniální. Týká se to v plné míře i jeho spolupracovníků.

Naštěstí. Břídilství současné mocenské elity je jednou z našich nadějí.