Projev na shromáždění D.O.S.T.

Vážení přátelé, spoluobčané

O vynikající osobnosti Karla IV. toho bylo řečeno dost a ještě bude. Já naopak připomenu lidii, jejichž jména ani neznáme, a přesto hráli důležitější roli než panovník.

Protože,  nemylme se, tenhle most postavil Karel IV. Ten úkoloval stavitele a občas se přijel podívat, jak práce postupuje. Byly to stovky normálních chlapů, co tu tehdy nechaly kus života. Bylo to jejich ruce, co tahaly kameny, míchaly maltu a sypaly štěrk a písek. Dnes už nikdo ani neví, kolik se při té stavbě stalo smrtelných úrazů a kolik lidí bylo zmrzačeno. Ale zcela jistě víme, že bez nich by ten most nestál.

A nejen to. Císař Karl IV. ten most ani neplatil. Zdroje, ze kterých bylo dílo financováno, vytvořily desetitisíce rolníků a městských řemeslníků. Znamenalo to pro ně nižší životní úroveň a kratší život. Znamenalo to pro ně, že jim umíraly děti, protože si nemohli dovolit potřebnou péči. 

Na obětech takových lidí tahle země stojí.  Díky jejich obětem je tahle země tak dobrým místem k životu. Díky jejich obětem žijeme v kultivované krajině, kde stojí katedrály a naše životy mohou být zakotvena v tisíciletých tradicích.

Myslím, že jedním z důvodů, proč současná mocenská elita tak lehkovážně zahazuje celou evropskou civilizaci, je právě pohrdání lidmi, na jejichž úsilí a obětech stojí.  Tak jako dnes pohrdají svými spoluobčany, tak by pohrdali dělníky, co postavili Karlův most a Karlštejn. Při pohledu z oken pražských ministerstev, skleněných paláců v Bruselu nebo štábů politických neziskovek nejsou ti lidé ničím jiným než obtížným hmyzem.

…jedním z důvodů, proč současná mocenská elita tak lehkovážně zahazuje celou evropskou civilizaci, je právě pohrdání lidmi, na jejichž úsilí a obětech stojí.

Je zásluhou Karla IV., že prostředky, které měl k dispozici, nepromrhal na budování harémů nebo nesmyslná válečná dobrodružství, ale že je využil k prospěchu země a národa. Že vše rozumně plánoval. Že nevybíral příliš vysoké daně, takže země prosperovala. Ještě po staletích je pro nás příkladem moudrého vládnutí.

Tím se dostáváme k podstatnému principu. Velké osobnosti můžou věci posunout správným směrem. Velké osobnosti mohou být inspirací pro tisíce a statisíce lidí, mohou je burcovat a dávat jim naději.  Mohu pomoci prosadit správná rozhodnutí. V určitém smyslu můžeme jejich roli označovat za rozhodující. Ale nakonec pokaždé jen vytvoří prostor a podmínky pro ty, kdo udělají tu skutečnou práci.

Zvláště v téhle době je důležité připomenout, že stejný princip platí i ve válkách. Říkáme, že Jan Sobieský porazil Turky u Vídně. Chtěl bych vidět Jana Sobieského, jak by čelil turecké armádě, kdyby za ním nestály desetitisíce bojovníků. Byly to desetitisíce chlapů, co dlouho cvičili střelbu v salvách, a když stáli tváří v tvář turecké přesile, drželi pevné řady, necouvli ani o metr, disciplinovaně poslouchali své velitele a rozstříleli chaotické muslimy. Dnes neznáme ani jména těch hrdinů. Ani jména těch, kdo skončili v masových hrobech. Ani jména vdov a sirotků, které po nich zůstaly, v mnoha případech bez prostředků a bez pomoci.

Dáma a pánové, spoluobčané. Je dobré se radovat, pokaždé, když se objeví velká politická osobnost – moudrý panovník, statečný předseda vlády, šikovný vojevůdce či odvážný politický leader. Ale nespoléhejme na ně.

Jestli zvítězíme v současném konfliktu civilizací, jestli ubráníme svobodný svět, pak za tím nebude odhodlání vůdců, ale vaše odhodlání. Nebude to jejich krev, pot a slzy, budou to krev, pot a slzy vaše.

Na vás záleží, jestli tato země obstojí nebo padne.

Proneseno na manifestaci hnutí D.O.S.T. 14. května 2016