Daň ze spojenectví

Zakázka na dostavbu Dukovan není jen další velkou zakázkou. Je to záležitost naprosto výjimečná nejen svým objemem, ale především tím, že předpokládaný americký dodavatel je politicky mocnější než česká vláda. To nám opět demonstroval v posledních dnech. Je si toho vědom a bude se podle toho chovat.

Mnozí upozorňují, že Westinghouse nejspíš není schopen zakázku realizovat. Jenže ono to může být úplně jinak. Ono to může být tak, že ve Westinghousu dobře vědí, že to nezvládnou, a že vůbec nemají v úmyslu cokoliv budovat.

Pro Českou republiku to může znamenat vstup do projektu, kde bude každý rok docházet ke změnám. Každý rok dojde k navýšení ceny. Každý rok se bude platit. Dodavatel bude vyvíjet nějakou činnost, ale konec bude v nedohlednu. Pokaždé se najde nějaká objektivní příčina, proč to nejde jinak. A pokaždé se najde nějaká konzultační firma, která to „nestranně“ posoudí a doporučí, aby česká strana platila víc a víc.

Nové bloky nebudou nikdy uvedeny do provozu a každý rok budeme platit – řekněme – dvojnásobek rozpočtu ministerstva školství.

Česká strana se neodváží dělat problémy a bude platit a platit a platit. A kdyby se náhodou přece jen osmělila, nebude se záležitost řešit před českými soudy, ale před nějakou rozhodčí komisí kde v cizině, kde si to Westinghouse bez problémů ošéfuje.

Spíše než stavbu tedy můžeme čekat ekonomický hnisající vřed, který se nikdy nezačne hojit. Nové bloky nebudou nikdy uvedeny do provozu a každý rok budeme platit – řekněme – dvojnásobek rozpočtu ministerstva školství. Westinghouse se nikdy nevzdá pravidelného snadného příjmu, a česká strana se neodváží přiznat, že veškeré dosavadní náklady byly vyhozeny z okna.

Můžeme tomu říkat výjimečná státní zakázka, ale výstižnější by bylo „daň ze spojenectví.“