Alkohol za volantem dnes nepředstavuje akutní problém

Alkohol je obecně u nás společensky tolerován, a to všeobecně – u mladých i starších lidí. Podporují to nějaké průzkumy nebo se to dá tvrdit rovnou (okoukáno od života)?

Výzkumy, které jsou z posledních let k dispozici, ukazují, že většina obyvatel ČR nevnímá alkohol jako vážný problém. Nevnímá jej jako problém ani v případě, že pijí velmi mladí lidé. Nedivme se tomu, odpovídá to trendu, který trvá vlastně už několik tisíc let. Už Bible věřícím doporučuje, aby pili víno raději než vodu. Zároveň varuje před opilstvím, ale z kontextu je zřejmé, že rozjařenost při vhodné příležitosti není pokládána za opilství. A řečtí filosofové jdou v toleranci k alkoholu ještě dál.

Co se změnilo je to, že na alkoholismus začalo být nahlíženo jako na nemoc. Člověk, který přestal svůj alkohol zvládat, je pokládán do určité míry za nemocného a je menší tendence volat jej tvrdě k odpovědnosti. To samozřejmě vede k tomu, že případů rizikového pití přibývá.

Člověk, který přestal svůj alkohol zvládat, je pokládán do určité míry za nemocného a je menší tendence volat jej tvrdě k odpovědnosti. To samozřejmě vede k tomu, že případů rizikového pití přibývá.

Co je příčinou nadměrného pití u nás? (stres a pak vypnutí o víkendu, stereotypy typu bez pití není zábava, ještě něco jiného?)

Tady se dostáváme k otázce, co je nadměrné pití alkoholu. Jsou to tři piva? Je to šest piv a dva panáky? Je přijatelné, aby se pracující člověk třeba každý pátek večer opil a v sobotu se z toho vyspal? Je obtížné stanovit nějakou hranici, která by platila pro každého a pro každou situaci.

Navíc třeba z výzkumu, který letos provedla TNS Aisa, se zdá, že aktivní činorodí lidé vypijí v průměru více alkoholu než ostatní. Hranice mezi zvládnutým a nezvládnutým alkoholismem není v počtu panáků, ale celkově v životním stylu. V jaké společnosti se pohybuje, jaký je jeho životní rytmus, jak je to s jeho smyslem pro zodpovědnost apod.

Více než alkohol by nás mělo znepokojovat užívání jiných látek ovlivňujících vědomí, tedy těch, které má běžná veřejnost zafixovány jako „drogy“. To je vážnější tím, že zatímco máme v podstatě staleté mechanismy a návody, jak zvládat alkohol, chybí nám podobné mechanismy jak zvládat třeba taneční drogy.

Jaké jsou společenské důsledky tohoto stavu, kdy se potácí prezident s virózou a člověk si říká, co bych si já taky nedal skleničku navíc. A k tomu odvaha obořit se na policistu, který v sobě pořád má stigma služebníka režimu před rokem 1989?

Jakkoliv musíme označit zmíněnou situaci za ostudnou, pochybuji o tom, že by v tom prezident představoval pro mladé lidi vzor a že by se chtěli po jeho vzoru ukazovat opilí na veřejnosti.

Ukazuje to ale k jinému problému. Tím je ztráta autority. Ještě před generací mladý člověk věděl, že pokud to přežene s alkoholem, dostane pár facek od otce nebo případně mu třeba mistr v práci důrazně vysvětlí, kdy si může dovolit podroušenost a kdy to nepřichází v úvahu. Dnes zná mladý člověk svá práva, je naučený si stěžovat, a tak těch pár facek nedostane. To je samozřejmě špatně – nejen pro jeho okolí, ale především pro něho samotného.

…muži vstupují do závazných vztahů později než před lety. Přitom je velmi často právě žena, kdo kultivuje muže a kdo jej přinutí chovat se podle přijatelných společenských norem.

Přispívají k tomu i další faktory. Ukazuje se například, že zrušení povinné vojny mělo nečekaně negativní dopad na psychický vývoj mladých mužů. Dochází také k tomu, že muži vstupují do závazných vztahů později než před lety. Přitom je velmi často právě žena, kdo kultivuje muže a kdo jej přinutí chovat se podle přijatelných společenských norem. Je vlastně až překvapivé, že tyto negativní vlivy mají tak malý dopad na zvládání alkoholismu.

Můžeme říci, že se to odráží i v počtu vážných nehod řidičů s vyšším obsahem alkoholu v krvi?

Počty nehod způsobených opilými řidiči již několik let klesají, a to poměrně dramaticky. V roce 2008 jich bylo skoro 10 000, v roce 2013 méně než 5000, loni ještě méně a letos můžeme počítat s dalším poklesem. Stoupá naopak počet nehod způsobených zfetovanými řidiči.

Objevují se v pití jiné zvyky než dříve? (Asi je rozdíl mezi dvěma pivy každý večer a deseti kousky a nějakými panáky během několika hodin v pátek nebo v sobotu )

V souvislosti se samotným alkoholem se neobjevují nové vzorce, které by představovaly výrazné riziko. Kolegové, co pracují v protialkoholních léčebnách budou situaci označovat na neúnosnou, ale ona je takhle stejně neúnosná už minimálně 100 let. Ale znovu upozorňuji na další látky ovlivňující vědomí, tam je situace vážnější. Situace je tedy stabilizovaná, nicméně dobrá není.

Myslíte, že je na obzoru nějaká změna k lepšímu?

Výzkumy z posledních let ukazují, že ve zvládání nebo nezvládání alkoholu i drog hraje genetika mnohem větší roli, než se dříve připouštělo. Někteří lidé jsou zkrátka náchylnější k problémům s alkoholem než jiní. Na takové intuitivní úrovni to bylo známo odjakživa, vědělo se třeba, že synové alkoholiků by se měli alkoholu vyhýbat.

Výzkumy z posledních let ukazují, že ve zvládání nebo nezvládání alkoholu i drog hraje genetika mnohem větší roli, než se dříve připouštělo.

Ale dnes je možné to určit daleko exaktněji. Kdybychom se zbavili pitomé antidiskriminační legislativy, umím si třeba představit zavedení jakýchsi řidičáků na alkohol. Člověk by byl otestován, věděl by, jak je to v jeho případě s riziky a mohl by se podle toho chovat. A hlavně by to věděl hospodský, takže by nenalil druhého panáka chlápkovi, který má geneticky dáno, že to nesnese. Dávalo by to mnohem lepší smysl než omezení přístupu podle věku.

Ptal se Petr Barták

Svět motorů, 17. 8. 2015