Články

Dokáže Václav Klaus starší vyhrát prezidentské volby?

Otázka týdne z 15. ledna 2020

Nedávné vystoupení na demonstraci Otevřete Česko je mnohými chápáno jako zahájení prezidentské kampaně.

Emeritní prezident Václav Klaus má jako jediný z potenciálních antiglobalistických kandidátů dostatečnou politickou zkušenost, strategické myšlení, energii, tah na branku a charisma – ale také přístup do sdělovacích prostředků a k potřebným finančním prostředkům.

Logicky se tedy nabízí jako silný kandidát. Mnozí s ním v něčem nesouhlasíme a něco mu zazlíváme, ale tak tomu bylo i s Milošem Zemanem. A nakonec je v celku dobrým prezidentem. Rozhodně mnohem lepší než kdokoliv z jeho protikandidátů v první i druhé prezidentské volbě.

Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že Václav Klaus může být spíš tichým esem Petra Pavla.

Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že Václav Klaus může být spíš tichým esem Petra Pavla. Dokáže porazit všechny vlastenecké kandidáty, nedokáže však obstát proti reprezentantovi globalistických kruhů.

Miloš Zeman porazil mimořádně slabého Jiřího Drahoše o 150 tisíc hlasů, tedy poměrně malým rozdílem. Demografické trendy přitom pracují v neprospěch vlasteneckého kandidáta. Zemanovských voličů umírá více než kolik drahošovských se stěhuje do ciziny. Kandidát Klaus si nemůže dovolit ztratit ani malou skupinu těch, kteří hlasovali pro Zemana.

Druhou možností by bylo získat některé, kteří k volbám nechodí. V případě VK staršího by se mohlo jednat o příznivce minimálního státu, kteří zároveň požadují odchod z EU. Kolik takových voličů je, to můžeme usuzovat z výsledků Svobodných. Jedno až dvě procenta. A to bez ohledu na to, kdo je leaderem, a jak vypadá kampaň.

Vlastenecký kandidát tedy nutně potřebuje udržet pohromadě zemanovskou koalici. To by Václav Klaus docela dobře mohl  – kdyby za ním stáli třeba z jedné strany Martin Konvička a z druhé Josef Skála. To by umožnilo pokrýt i svobodomyslné antiislámské hnutí a konzervativní levici.

Jenže takový Václav Klaus není a nikdy nebyl. Snaží se spíše vymezit, a to i proti jiným patriotickým proudům. Oprášil tedy dávno zdiskreditovanou ideologii o tom, že hlavní politický spor je prý mezi jedincem a státem a že stát musí být vždy špatný hospodář. Jenže Češi už mají srovnání a ví, jaké to je, když cizinci dobře hospodaří v jejich zemi. Vidí důsledky privatizace velkých státních podniků a infrastruktury. V posledních týdnech k tomu přibylo razantní vystoupení proti opatřením, a zároveň i proti očkování. Přítomnost tří tisíc nadšených fanoušků nemůže změnit, že je to postoj menšinový.

Velkou šanci na úspěch ve druhém kolem mají osobnost typu Jana Kellera nebo Ivana Davida.

Je tak našlápnuto k volbám, kdy finanční a mediální náskok umožní Václavu Klausovi postup do finále. Tam však významná část zemanovských fanoušků zůstane doma, a výsledkem bude hladké vítězství Petra Pavla, Miroslavy Němcové nebo jiného globalistického kandidáta.

Velkou šanci na úspěch ve druhém kolem mají osobnost typu Jana Kellera nebo Ivana Davida. Kdyby Václav Klaus chtěl, mohl by jim poskytnout zásadní podporu a zachránit tak zbytky národní suverenity. Závěr jeho politické kariéry tak bude svým způsobem určitým testem – jde o vlast a ideály nebo o vlastní ego?