Každému stejným metrem? A proč?

Přesvědčení, že stát má vykonávat aktivní politiku podpory porodnosti, se pomalu stává součástí všeobecného konsensu. Stát má utrácet peníze (a je má utrácet masivně) k tomu, aby lidé měli chuť a byli schopni rodit a vychovávat děti. Děti přesahují soukromý zájem jedné rodiny.

Mnoho návrhů ale končí na následujícím problému. Pokud je systém podpor příliš štědrý, začnou ho nadstandardně využívat některé menšiny, resp. ti z jejich příslušníků, co mají nejmenší zájem o práci a naopak největší zájem udělat si z rození dětí živnost. Výsledkem systému podpor tak může být změna etnického složení obyvatelstva a kulturní změna obnášející sníženou pracovní morálku.

Nakonec tedy nezbyde než neslané nemastné řešení typu daňových úlev, kde nikdo nedokáže spočívat účinnost a kde si většina obyvatel na výhody beztak nesáhne. Solidní korektní myšlení říká, že se s tím nedá nic dělat.

Mezi občanské svobody zcela jistě nepatří právo na delší mateřskou dovolenou, maximální rodičovský příspěvek, novomanželskou půjčku nebo bezplatné školství.

Buran se ale zeptá, jestli je opravdu zapotřebí, aby všichni dostávali stejné příspěvky. A jaká je buranská odpověď?

Je nepřípustné komukoliv krátit občanské svobody. Leda v naprosto výjimečných situacích, a i tak jen nakrátko. Třeba právo na nezávislý soudní proces nebo svobodu projevu. Jenže mezi občanské svobody zcela jistě nepatří právo na delší mateřskou dovolenou, maximální rodičovský příspěvek, novomanželskou půjčku nebo bezplatné školství. Snad by to mohlo být privilegium, tedy něco, co je poskytováno jen vybraným.

Jenže častěji nemůžeme mluvit ani o privilegiu. Jde o to, že většina společnosti má nějaký zájem, ten je probírán ve veřejné diskuzi a prostřednictvím voleb nebo referenda je přijato rozhodnutí, že lidé něco podpoří ze svých daní. Třeba stavby mostů. Nebo zlepšení výuky matematiky na základních školách. Nebo malé statky. Nebo ochranu hranic. Můžeme se přít, zda je to které opatření rozumné, ale nikdo nezpochybňuje právo občanů přijmout takové rozhodnutí.

Proč by se lidé nemohli rozhodnout, že chtějí nadstandardně podpořit jenom porodnost Ostraváků, a to jenom v těch případech, kdy oba rodiče žijí na Ostravsku již třetí generaci?

Proč by se lidé nemohli rozhodnout, že chtějí nadstandardně podpořit jenom porodnost Ostraváků, a to jenom v těch případech, kdy oba rodiče žijí na Ostravsku již třetí generaci? Ústavní principy to nezakazují. Pouze praxe soudů. A dokonce ani ta praxe soudů v tom není konsistentní. Soudy nezpochybňují akční opatření na zvýhodnění nejrůznějších menšin. Nezpochybňují kvóty pro přijímání do zaměstnání či ke studiu. Je běžné, že některá stipendia jsou jen pro Romy.

Proč by nemohl být stejný princip uplatněn při konstrukci sociálních dávek? Tím neříkám, že je takové opatření rozumné, morální a technicky proveditelné. Ale jako téma k diskuzi, proč ne.

Vyšlo v únorovém čísle časopisu My