Glosy za říjen 2019

Jedno z poučení z uplynulých 70 let říká, že přímé znárodnění může být menším zlem než přehnané regulace soukromého majetku.

Třeba vesnické hospody. Přežily znárodnění po roce 48, byť většinou v mizerném stavu, a udržely svébytný kus světa s vlastní specifickou kulturou. Nevydržely ale kombinaci nesmyslně přehnaných hygienických požadavků, zákazu kouření, EET a dalších opatření. A jakmile si lidé odvykli do nich chodit, bude nesmírně obtížné je obnovit.

Když dnes jdete českou krajinou a nemáte, kde se zastavit na pivo či limonádu, připomeňte si, že je to poprvé od roku 1800, kdy je takto tristní situace. A taky si připomeňte, že to nezpůsobili ani komunisté, ani devadesátá léta, ale současný euro-režim.

Z Větvovy reportáže:
Tuž normalně mi volal Petr Hampl, to je ten, co piše ty knižky, kvuliva kerym mladi multykulturni svazaci placeni Šorošem běhaju po knihkupectvich, kde prodavaju jeho knižky a vyhrožuju tam nasilim, nebo chodi za majitelama prostoru, kaj ma mět besedu se čtenařama a huči do provozovatelu, aby mu zrušili pronajem, nejlip na posledni chvilku a tak.

No co se divite, to takhle levcovi idyjoti dělali vždycky, ať už se jmenovali Hytlerjugend, Komsomol nebo ČSM. A tak dneska su placeni z vašich peněz a z minysterstva pro neziskovky, tuž se nedivte, že robi udavače a cenzory, řikaju si Elfove a netuši, že to su obyčejni, odporni Trolove a Bretšnajdři a Čurdi a tak.. Ja bysem to za prachy robil tež, ale ja nemožu, bo su na te špatne straně.

Mohli jsme být na cestě k zajímavému poznání. Jak je kupříkladu možné, že před listopadem fungovaly věci, o kterých standardní ekonomická teorie tvrdí, že z principu fungovat nemohou? Místo toho jsme zaseknuti ve stupidním opakování dogmat (případně antidogmat). Jako pokaždé, když se k něčemu připletou intelektuálové z „kavárny“.

Čtu nářky nejrůznějších lidí, kteří si stěžují, že nebyli pozváni na hrad. A všímám si, že je něco spojuje. Nemají za sebou nic, čím by si takové pozvání zasloužili. Oni sami jsou ale přesvědčeni, že mají na pozvánku právo, protože jsou poslanci nebo šéfové politických stran.

Dokáže někdo vysvětlit, proč by měli být zrovna takoví lidé pokládáni za ctihodnější než ostatní? Vždyť jsou předmětem všeobecného opovržení! Víte o povolání méně prestižním než poslanec nebo předseda politické strany?

V téhle zemi je minimálně 9 milionů lidí, kteří by si pozvání zasloužili více než Petr Fiala nebo senátor Láska. Měli bychom se spíš ptát, proč byli zváni v uplynulých letech.

Ladislav Větvička:
V srbských barech se může kouřit a číst buranská sociologie.

Můj dovětek: Ale k nám se svoboda taky jednou vrátí. Všeho do času, eurobolševická holoto!

Ano, je představitelné, že by někdo koupil Novu, vyměnil většinu personálu a přestavěl ji na vlasteneckou stanici. Ale Petr Kellner to rozhodně nebude.

Dánský psycholog Nicola Sennels byl původně klasické sluníčko. Pracoval ve věznici s mladými muslimskými zločinci a opravdu se jim snažil pomoct. Opravdu se o to snažil, to je radikální rozdíl proti neziskovkářům, kteřím mají z multikultii jen živnost a vymyté mozky). A když se jim snažil pomoct, rychle si všimnul, že mají podstatně jiné psychické rysy než lidé vyrostlí v evropské kultuře.

Pro toho, kdo se snaží opravdu porozumět tomu, co se dnes v Evropě děje, je jeho přednáška fascinující. I když závěr asi nepřekvapí: smíšení evropské civilizace s islámem nemůže skončit jinak, než úplným převládnutím islámu.

V dnešní otázce týdne se opět věnuji našim milým feministkám, které nám poskytují tolik příležitostí k pobavení. Tentokrát ale odkazuji na reálný výzkum. Na závěr konstatuji, že:

Na feminismus můžete tedy nejlépe zaútočit tak, že feministky ujistíte, že jsou sexy. A bude se k nim tak chovat. Na ty nejvýše postavené to asi platit nebude, ty zastávají feministická stanoviska čistě pro peníze. Ale u masy zneužívaných pipinek, které místo užitečné práce v supermarketu studují gender studies, tam to zabrat může.

Otázka týdne: Opravdu jsou feministky ošklivé?

„Ráno si vzal čistý ponožky, a dojel si do Paříže bez doložky,“ zpívá Petr Skoumal na desce vydané krátce před listopadem 89. Perfektně tak shrnuje tehdejší ideál. Hranice, kde se ukazují pasy, ale k opuštění republiky nepotřebujete žádné zvláštní povolení.

Lidé, kteří protestovali v listopadu 89, rozhodně nechtěli rušit hranice. Nechtěli žádný společný schengenský prostor. To je jeden z podvodů, který na ně havlisté ušili.

Nevýhodou naopak je, že aby statusový symbol fungoval, musí být obtížně dosažitelný. Kdyby si rolexky mohl dovolit každý, nemělo by smysl je nosit. Dokud jakž takž převládá zdravý rozum, je i takovou vzácnou věcí třeba přesvědčení o pozitivech masové migrace. Pokud by ale propagandistický aparát uspěl, přestalo by to odlišovat lepší lidi od těch obyčejných. Potom budete muset vymýšlet stále zběsilejší pitomosti, aby tomu opravdu věřilo jen pár vyvolených.

Ostatně, to se už děje.

Z dnešního komentáře:
Ústavní soud byl ustaven proto, aby dával všem lidem jistotu, že ve státě převládá spravedlnost a v justici nestrannost. Aby dával jistotu, že se lidé nakonec dovolají spravedlnosti, i když třeba narazí na zkorumpovaného nebo neschopného soudce. Lidé nemusí rozumět paragrafům, ale musí vidět moudrost ústavního soudu. Nemusí být rozhodnuto podle jejich názorů, ale musí vidět, že ústavní soud postupuje nestranně.

Jenže jsme svědky přeměny v zastrašovací instituci, která je od toho, aby lidem ukázala, kdo má navrch, a aby jim ušetřila zbytečné a marné pokusy domáhat se spravedlnosti.

Petr Hampl: Od spravedlnosti k zastrašování

Nebo, že by za tím byla obyčejná lenost. Pokud si čučkaři dávají dost práce, aby monitorovali tento facebookový účet, posílám jim doporučení: Příště to zadejte jako vedlejšák Pepovi Provazníkovi, autorovi knihy Odhalujeme Putinovy lži (mimochodem, je i na mém e-shopu

Politicky nekorektní obchůdek Petra Hampla

Zatímco ještě nedávno patřila ČR nejmírumilovnějším zemím světa, v posledních měsících začíná patřit k běžnému životu, že jsou lidé napadáni muslimy ozbrojenými noži. Prozatím jen v Praze. Ale to je první krok.

České bezpečnostní síly mají jedinou odpověď: nemluvte o tom.

Děsivé na tom je, jak přesně se u nás opakuje historie západoevropských zemí. Rituální mumlání „stejně k nám nechtějí“ nezabralo a jiná obrana provedena nebyla.

Martin Konvička:  Policejní prezident, ministr vnitra a generální prokurátor. Za jejich „vlády“ nad zákonností a bezpečností v zemi se nám zde rozmohl jev dřív skoro nevídaný – mlátící (číšník a skupina tureckých „Holanďanů“), pobodávací (vícero případů, včetně jednoho velmi podobného před pár dny) a znásilňovací (Terezín…) turistika ze zemí, vůči nimž nemáme hlídané hranice. Ani jeden dosud nevyvodil osobní odpovědnost, to znamená, že jsou s vývojem spokojeni.

Vývoj jednoznačně ukázal, která z těch myšlenek byla správná. Už jde jenom o to, kdo si dokáže připustit.

Výsledky výzkumu, který za několik milionů koupil Český rozhlas, zatím mnoho nového nepřinesly. Třeba odpovědi na otázky, jestli lidé preferují demokracii či diktaturu, neznamenají vůbec nic. Snadno mohu zaškrtnout „demokracie“, protože to slovo zní lépe. A vedle toho mohu podporovat zrušení voleb, zákaz referend, cenzuru a zatýkání politických odpůrců.

Nicméně pár zajímavých věcí se ukázalo. Třeba to, že dění v české společnosti nelze porozumět bez jejího rozdělení na „kosmopolitní třídu“ a pracující. A že existují celé poměrně velké skupiny, které nepatří nikam, a jejichž sympatie se přiklánějí tu tam, tu onam.

Kosmopolitní třída (pro mne trochu překvapivě) má vyšší volební účasti. To ukazuje na velkou příležitost a práci, která je před vlastenci – před každými volbami přesvědčit normální pracující lidi ve svém okolí, aby k nim došli.

Ani poslanci a jejich asistenti to nemohou zvládnout. Proto je kriticky důležité, aby politická strana byla obklopena houfem stejně smýšlejících spolků, sdružení a neziskovek. Politická strana jim pomáhá zajistit chod a financování, ty party pak zase podporují politickou stranu. V angličtině se pro to používá slovo „grassroots“. Bez toho není možné žádný politický program prosadit.

Když politická strana taková občanská sdružení nepodporuje, vyvolává to dokonce otázku, nakolik své ideály myslí vážně. Zda náhodou nejde jen o to pronášet projevy a brát poslanecké platy.

A opět je nekorektní o tom mluvit. Opět je tomu tak, že každý, kdo se postaví mediálním lžím, musí počítat s problémy.

Martin Konvička: Nová vlna klima-alarmismus a ochrana přírody

Dnes na Prvních zprávách o inteligenci a politických názorech:

Jaký je tedy vztah mezi IQ a feminismem? To zjišťoval výzkum, který proběhl v letech 2014-15 a ve kterém bylo dotázáno 2220 respondentů. Pokud uplatníme zásadu „za jinak stejných podmínek“, potom jednoznačně platí, že čím nižší IQ, tím vyšší sympatie s politickým feminismem. Mezi vysokoškolačkami je víc feministek než mezi dělnicemi, ovšem vysokoškolačky – feministky mají v průměru nižší IQ než vysokoškolačky, odpůrkyně feminismu. Středoškolačky – feministky mají v průměru nižší IQ než středoškolačky – odpůrkyně feminismu.

První zprávy: Petr Hampl: Která politická strana má nejhloupější voliče?

Až zase někdy uslyšíte řeči o potřebě náboženské obrody a o tom, že Češi jsou ateistický národ, vzpomeňte si na to. Je těžké nebýt ateistickým národem, když si oficiální církve počínají takto. Jeden Duka a jeden Piťha na tom nemohou nic změnit.

Pokud přijde nějaká duchovní obroda, zcela jistě nepřijde z téhle strany.

Byly doby, kdy byli všichni smířeni s tím, že pokud se zločinu dopustí synáček z prominentní stranické rodiny, nebude souzen stejně přísně jako ostatní. Dnes jsou ve stejné situaci muslimové. Probíhá to vlastně stejně jako v západní Evropě, kde si šaríju zavedli sami Angličani nebo Švédové. Muslimové toho ani nemuseli moc udělat.

Dvě poznámky ke křtu Kapitol z buranské sociologie (Poctivost a kreativita).

1) vnímám určitou rozladěnost některých přátel, že u toho nemohli být. Ale nebyl v tom můj úmysl, prostě jsem akceptoval pravidla ostravské Heligonky – lístky do předprodeje, žádné filmování, velice omezené focení. I tak jsem velice vděčný, že Jarek pomohl tu knihu uvést.

2) během té akce nebyl zmíněn žádný sluníčkář. Ani jsme na žádného nemysleli. Prostě jsme se cítili svobodně a vedli ten večer podle svého. A kdyby Tomáš Halík někde uváděl knihu Pavla Šafra, neměli bychom nejmenší potřebu se do ho jakkoliv míchat. Obávám se, ale, že „kavárna“ žít svými věcmi. Ti lidé v podstatě nemají žádné své životy a žádné své plány či umělecké záměry – jen šikanovat a buzerovat ostatní, případně se navzájem hlídat. To stejné se projevilo i v létě v Příčovech.

Reportáž z Heligonky

Jak se vzorně vymyté mozky vyrovnají s tím, že NATO už není zárukou dobra a Assadův režim už není tak úplně zločinný? Tím se zabývám v dnešní poznámce:

A mezitím se čeká na povel, co si má uchazeč o příslušnost k nové aristokracii myslet. Ten povel vydá PR agentura a objeví se během několika hodin ve všech korektních médiích. Odhaduji, že správné řešení bude říkat, že Kurdové vlastně zase tak dobří nebyli. Kurdské bojovnice přestanou být připomínány (v kavárně se pocit, že je něco jaksi nevhodného, šíří rychle a efektivně) a naopak se objeví historky o kurdské násilnosti.

Petr Hampl: Sluníčkáři a Kurdové

Podle nové evropské legislativy má každý z vrahů Hevlin Khalaf nárok na to, aby mohl přijít do EU a místní občané mu platili náklady pobytu. Má také právo na to, aby za sebou mohl pozvat každého, koho označí za svého příbuzného. Do své původní země nesmí být vrácen ani v případě, že v našich zemích bude vraždit.

To jen, aby bylo jasno, jaký význam má rozhořčení naše i našich politiků.

Z delší odpovědi na otázku Pallas Press:

Nespojujme kult masového vraha Che Guevary s dnešní mládeží. „El Comandante“ byl obdivován už těmi levicovými intelektuály, kterým je dnes kolem sedmdesáti. Pro většinu z těch, kdo dnes sedí ve vedení Evropské unie nebo ve vedení největších světových bank, byl Che Guevera v mládí idolem. Spíš to ukazuje, že nastupují generace není schopna vytvářet vlastní myšlenky a vzory. Naprosto mechanicky přebírají názory, které jim předloží mocenská a finanční elita. Holčička slyší od paní učitelky, že má být rebelka, takže je rebelkou přesně tak, jak jí to paní učitelka přikázala. Dospívající demonstrant je „odpůrcem režimu“ přesně podle předpisu vydaného tím režimem, a samozřejmě za režimní peníze. Toto falešné rebelství je příznakem patolízalství, zbabělosti a rezignace na hájení vlastních zájmů.

K diskuzi o záporných úrokových sazbách připomínám, že postihnou pouze drobné střadatele z chudších vrstev. Ti bohatší investují do nemovitostí a ti ještě bohatší kupují fabriky.

V podstatě se tak naplňuje Marxova prognóza: bohatí budou bohatnout jen tím, že existují (aniž by museli hnout prstem) a chudí budou v nejlepším případě stagnovat (protože pro ně neexistuje možnost našetřit, bez ohledu na to, jak tvrdě budou pracovat a úsporně žít). Pokus Margarety Thatcherové překonat to tím, že z každého bude investor, tak byl ukončen.

Levice to chce řešit tím, že veškerou kontrolu nad veškerým majetkem převezme globální vláda nepodléhající žádné kontrole. Pravice je na řadě, aby přišla s návrhem lepším než její dosavadní program (nulová inflace – nulový růst – masová bída).

O tomhle je podstatné mluvit. I když úplně odhlédneme od té odporné propagandy, jakou produkuje Česká televize místo zpravodajství, pořád tu zůstává několikamiliardová (!) rozkrádačka. Na tohle sluníčkáři nemohou mít odpověď – kromě té standardní „dejte mi chvíli, musím počkat, jaký slogan vytvoří pro tuto příležitost PR agentura.“

A proč tam kavárna neprosadí nějakého poctivého sluníčkáře? Protože rozkrádání je to klíčové! Kdyby z televizního rozpočtu nešly stovky milionů k těm správným celebritám (úředníci a manažeři si pochopitelně také mohutně přilepší), kavárna se zhroutí. Umělci by začali být závislí na svých divácích, museli by je přestat urážet a brát jejich názory vážně, a celá ta „elita“ by se myšlenkově posouvala.

Jaroslav Foldyna odhaluje, co zjistil: Takový střet zájmů ředitele ČT si nikdo nedokázal ani představit.

To podstatné o pěstování statečnosti začíná na záznamu po hodině a 17 minutách.

Z knihy Kreativita a poctivost (kapitoly z buranské sociologie):

Není-li HDP tím správným měřítkem ekonomického úspěchu, co tedy? Americký sociolog Peter L. Berger (ano, ten stejný, který je citován v kapitolách o Metternichovi a o surovinách) oprášil starý katolický koncept „preferenční právo chudoby“. Každé opatření má být podle něj posuzováno podle dopadu na situaci nejchudší čtvrtiny společnosti. Tedy na životní úroveň, ale také na zdraví, životní šance, spokojenost a mezilidskou soudržnost. Bergerova otázka by zněla: Jak prospěje dovoz pracovníků nejchudší čtvrtině obyvatel českých zemí? Že to vyřeší situaci majiteli nějaké agrární korporace? Jestli chce zaměstnávat Mongoly, ať si svou továrnu rovnou postaví v Mongolsku. A ať tam své produkty taky prodává.

Petr Hampl: Poctivost a kreativita – kapitoly z buranské sociologie a volné úvahy

Pacetluky jsou prý jednou z nejmenších obcí v republice. Ale důležitější než velikost jsou jiné věci. Třeba to, že odsud lidé neutíkají, ale naopak se sem stěhují a zakládají tady rodiny. A taky, že lidem v Pacetlukách leží na srdci další vývoj společnosti, národa a civilizace (jak můžete vidět na obrázku).

Mluvil jsem mimo jiné o tom, jak třídit katastrofické scénáře. Jak rozlišit podvody od toho, co opravdu hrozí. Kdo nebyl v Pacetlukách, nemusí ale litovat, protože se k tomu zítra vrátím na setkání posluchačů Svobodného radia ve Velké Dobré.

Můžeme proto očekávat stále tvrdší a stále zoufalejší boj o rozpočty a pracovní místa. V kavárně si navzájem pojedou po krku. Bude přibývat akcí typu MeToo, neomarxisté se budou navzájem obviňovat (co je snazšího, než obvinit šéfku z toho, že nerespektuje mou identitu a převzít její místo) a budou soutěžit o to, kdo se stane radikálnějším. Jenže radikalizovat se bude i druhá strana.

První zprávy: Otázka týdne

Všimněte si, že politik (když je oblíbený) dnes hraje podobnou roli jako za Husáka lidový bavič. Pronese poznámku, v níž oklikou poukáže na nějakou vadu režimu a všichni tleskáme. Nebo se dokonce ozve s otevřenou kritikou. To už jsou voliči vyloženě nadšení. Politik je pak nějakou dobu hodný a pak se to celé opakuje. Beztak nikdy neuvažoval, že by mohl podle toho jednat. A dával si velmi dobrý pozor, aby toho neřekl zase moc. Ti nejšikovnější na tom mají postavenou velmi úspěšnou kariéru už desítky let. A jsou i celé politické strany založené na tomhle principu.

Mezitím zoufale hledáme někoho, kdo to bude myslet vážně natolik, aby se za ty dobré věci popral a riskoval kariéru nebo dokonce osobní ohrožení. Jaroslava Foldynu podporuju, protože doufám, že by mohl být jedním z těch vzácných případů.

Jaroslav Foldyna: Soumrak bílého  heterosexuálního muže. Jsme ohroženější než bílý nosorožec

Z chystaného rozhovoru pro parlamentky:

Halík a Gott představují dvě tváře husákovského režimu. Bývalý kádrovák Halík může symbolizovat dohled nad lidmi, vyhazování z práce a další represe. Karel Gott zase může symbolizovat, že i v takovém prostředí k sobě někteří dokázali být slušní, jednat poctivě, pomáhat si, tvrdě pracovat a odvádět fantastickou práci.

Vyjde brzy…

Sociologické výzkumy ukazují, že postoj veřejnosti na klimatické změně nezávisí na vzdělání, nýbrž na politické orientaci.

Vít Kremlík v knize Obchodníci se strachem.

Jsou v zahraniční politice některé věci jisté? Jisté je např. to, že Spojené státy americké zradí každého spojence. Postupovaly tak po celé dějiny. Spoléhat na pomoc USA není nic jiného než velmi drahý způsob sebevraždy. Momentálně to zažívají Kurdové.

Jak strašně hloupí nebo zkorumpovaní musí být lidé, kteří chtějí zakládat naši bezpečnost na členství v NATO.

USA předhodily svého spojence Turkům

Kolik českých politiků má odvahu objevit se na sjezdu AfD?

Strach, zbabělost a odvaha budou hlavním tématem mého dnešního vystoupení v Novém Strašecí (Rynholci). Kdo to má příliš daleko, může sledovat na Raptor TV.

Anglie si zvykla na mrzačení ženských genitálií, stejně jako si zvyká na všechny ostatní odporné a barbarské praktiky, jaké s sebou přináší islamizace země. Kdo tamní situaci sleduje, toho to nepřekvapí.

Možná ale překvapí, že se hroutí iluze příslušníků elit o tom, že oni ve svých luxusních čtvrtích a ohrazených vilách budou bezpeční. Ministryně vnitra byla přepadena přímo před svým domem, bývalý ministr vnitra přiznal, že se každý den bojí o své děti. Ale ke změně postoje je to nepřiměje. Jejich mozky už jsou vymyty příliš důkladně a ubožácké povahové rysy vypěstovány příliš úspěšně.

Lékař Vladislav Rogozov o vyřezávání ženských pohlavních orgánů ve Velké Británii

V měsíčníku My jsem publikoval článek o migraci (hlavně o té kulturně slučitelné s námi).

„… v českých zemích dnes žije více cizinců a migrantů než kdykoliv v předchozí historii. Byla přesažena míra, kdy se přestává dařit jejich integrace. Je-li totiž přistěhovalců příliš mnoho, motivace přizpůsobovat se rychle klesá. Být cizincem je normální. Není žádný důvod zajímat se o místní jazyk a kulturu.“

Dnešní globálně orientované elity pohrdající národy i národními státy, ty by se s komunistickými papaláši asi nějak dohodnout dokázaly. Ostatně, Sorosovi lidé a Státní bezpečnost spolupracovaly při sametovém převratu, jak je jednoznačně zdokumentováno. A o pár let později se estébácké kádry začlenily do managementů korporací.

Jenže s národem si tak snadno neporadíte. Nemůžete zkorumpovat všechny. Miliony obyčejných lidí žijící své obyčejné neregulované životy samozvanou elitu děsí. Jsou nevypočitatelné. Odmítají odložit selský rozum. Kladou odpor. Musíte vyvíjet neuvěřitelnou propagandistickou snahu, aby ti lidé nevolili populistické politiky. A často je volí navzdory vší propagandě.

Za to je posmrtně trestán Karel Gott. Ne za Husáka nebo antichartu, ale za rodinku s embéčkem.

Otázka týdne: Kde v „kavárně“ bere tolik nenávisti ke Karlu Gottovi?

Kapitoly z buranské sociologie (Kreativita a poctivost) je vlastně ostravská kniha. Předmluva od Ladika Větvičky, doslov od Radka Veličky, uvede ji Jarek Nohavice a nebude u toho chybět Jan Keller. Moji Ostravaci mi rozumějí.

Již příští týden!

Když říkáme, že rozdělení mezi levicí a pravicí je mrtvé, měli bychom také doříci druhou polovinu té věty. A sice, že bylo nahrazeno novým rozdělením, které je tvrdší, neúprosnější a emotivněji prožívané. Rozdělením mezi vlastence a globalisty.

Většina profesionálních politiků se samozřejmě snaží stát ve středu (nebo zaujímat velmi umírněný postoj) a čerpat výhody z obou stran, jenže jeden Babiš tu už je, a další jej mohou jen kopírovat (a doplňovat to osobními útoky proti němu).

Ale trend je nezvratný. Všichni budou postupně tlačeni na pozice SPD nebo Pirátů.

A pak jsou tu takoví, podle kterých neexistují nepoctivé transakce. Každý by si měl každý papír nechat zkontrolovat od několika advokátů (jeden advokát může být podplacený). Je s tím spojený postoj „chceme vidět krev“, a až pseudonáboženská touha vidět ty naivní lidi trpět. A přesvědčení, že až zmizí ze světa, bude lépe. Tihle tržní fanatici si neuvědomují, že zbývající část společnosti se pak rozdělí ve stejném poměru, zase bude někdo okrádající a někdo okraden. A že na konci nemůže být nic jiného než všeobecné zbídačení.

Jako by ožívaly světlá i temná strana pravicového myšlení. Pravice jako hnutí pracujících a podnikajících proti státní byrokracii, a na druhé straně pravice jako hnutí rentiérů proti pracujícím.

Hanebné rozhodnutí otevírá obecnější otázku. Potřebujeme vůbec ústavní soud? Máme pocit, že naše svobody jsou lépe chráněny? Byli bychom na tom lépe, kdyby ústavní soud nepřikázal podepsat Lisabonskou smlouvu? A když nějaký hospodský léta buduje živnost, a pak musí hospodu zavřít kvůli zákazu kouření (což pro něj fakticky znamená vyvlastnění), pomůže mu ústavní soud? Když jsou lidé vyhazováni z práce za nesprávné názory, chrání ústavní soud jejich svobodu projevu? Vydává aspoň taková rozhodnutí, že to dává občanům jistotu férového vymáhání práva?

Obávám se, že jsme narazili na další úplně zbytečnou, a často dokonce škodlivou instituci. Přinejmenším v současné podobě. Není náhoda, že když v Maďarsku a Polsku obnovovali demokracii, museli se mezi prvním vypořádat s ústavními soudy.

O neuvěřitelné amorálnosti evropských církví, které v tichosti podporují masakrování, mučení a znásilňování křesťanů v zemích s muslimskou přítomností, již bylo napsáno dost. Odpovídá to také na otázku, jestli je možné z této strany čekat nějakou morální obrodu.

Upozorňuji ale na odstavec o tom, že křesťanky čelí „epidemii únosů, znásilnění, bití a mučení“ také v Egyptě. Mnozí sluníčkoví naivkové totiž Egypt označují za příkladnou zemi, kde se křesťanům daří dobře. Podle toho, co jsem od egyptských křesťanů slyšel, je tomu skutečně tak, že když je křesťanka zabita nebo unesena, policie se tím odmítne zdržovat. Připomínám, že křesťané mají v Egyptě zakázáno se ozbrojovat. A to v Egyptě vládne velmi umírněný režim. Chápete už, k čemu směřuje Velká Británie a Švédsko?

Gatestone: Křesťané jsou masakrováni, média to nezajímá