Druhý pohled z 6.12.: O ženské vzdělanosti

Kolikrát už jste četli, že vzdělanost žen je sice pozitivní, ale že zároveň přispěla ke snížení porodnosti a úpadku tradiční rodiny, takže vlastně tak úplně pozitivní není?

Při bližším pohledu je to ale trochu jinak. Porodnost v Evropě klesá nepřetržitě od průmyslové revoluce bez ohledu na vzdělanost žen. Jinde ve světě platí totéž. Tradiční rodina na tom byla lépe v roce 1950  než v roce 1900, ale v roce 2000 hůře než v roce 1950. Hrál v tom roli nárůst vzdělání po druhé světové válce? Možná, ale změnilo se tolik věcí. Proč by mělo být viníkem zrovna vzdělání? Zejména kdy uvážíme, že nárůst vzdělanosti před první světovou válkou rodinnému životu spíš prospěl.

A ještě úplně jiné světlo vrhá na celou záležitost nedávná studie, kdy francouzští sociologové porovnávali názory lidí ze 111 zemí. Zajímalo je, nakolik si lidé myslí, že muž se má věnovat kariéře a žena rodině. Čekali, že v chudších a zaostalejších zemích bude preferováno spíš tradiční rozdělení rolí, v bohatších zemích rovnost (stejnost). Jenže ono je to naopak! Data ukazují silný vztah, že čím bohatší země, tím větší preference tradičních rolí.

Vědci z toho vybrusili komentářem, že i když lidé zbohatli, zůstaly jim předsudky a teď (když jsou bohatší) mohou ty předsudky konečně uvést do života. Takže to jsou pořád jenom předsudky, takže všechno je vlastně v pořádku.

Jenže když pomineme povinné fráze (kdo by chtěl být vyhozen z práce jakožto sexista, že), něco na tom je. Když muž i žena pracují od rána do večera ve fabrice, aby rodina přežila, asi nebudou příliš přemýšlet o rozdělení rolí. Jen se obávám, že to nejsou předsudky, které by časem odezněly.

A dotazníky obtížně zachycují postoj „Je sice povinnost muže postarat se o rodinu, jenže na světě to chodí tak, že holce nakonec stejně nezbyde, než se postarat sama.“