Druhý pohled z 18.11.: To zapomenuté z českých dějin
Když jsem napsal, že jsem několik hodin strávil s biskupem Jednoty bratrské, následovalo několik dotazů proč. Jestli nechci vstoupit do té církev. Jestli pro ni chystám sociologický program. Jestli nějaké politické zájmy…
Nic z toho. Ale podařilo se mi pana biskupa získat pro výuku na Jungmannově národní akademii. Seminář proběhne v sobotu 18. ledna. Doktor Rucký (to je ten biskup) je výjimečně kvalifikovaný. Získal doktorát z teologie a napsal tlustou knihu o dějinách Jednoty bratrské. Kdo jiný by nás měl provést dějinami a současností české reformace?
A to včetně té historie, která je úplně zapomenuta. Všichni tak nějak víme, že byla bitva na Bílé hoře, pak rekatolizační období, pak osvícenství a posléze probuzený nacionalismus. Jenže ten příběh má i druhou větev.
České země mezi husitskými válkami a Bílou horou byly v mnoha ohledech nejvyspělejší částí Evropy. Vznikly tu duchovní a intelektuální poklady. A když byli nejlepší Češi vyhnání, vzali s sebou do ciziny i ty poklady. Bohatství české renesance se rozlétlo do celého světa. Někteří vstoupili do služeb pruského krále a hráli klíčovou roli u zrodu nesmírně dynamického státu, který později kolonizoval celý německý prostor. Nebýt porážky na Bílé hoře, hrál by tuhle roli český stát a centrum říše by nebylo v Berlíně, nýbrž v Praze. Jiní Češi se rozjeli do Anglie a posléze do kolonií, kde hráli klíčovou roli při formování anglosaské kultury. Další do Karibiku, další do Afriky…
Spousta informací, které budeme potřebovat při vytváření příštích národních dějin.