Druhý pohled z 6.10: Socialismus na Západě?
V Jungmannově národní akademii včera vysvětlovala docentka Švihlíková základy. I když jsem absolvoval základy kdysi na fakultě a sečetl základní literaturu typu Samuelsona, bylo pro mě dost nového. Ale ještě víc si člověk uvědomí, když dnešní Švihlíkovou porovnává se starší literaturou.
Když je Ilona Švihlíková ve velkých médiích, zpravidla zdůrazňují, že je „levicová ekonomka“ jakožto něco kuriózního. Kdyby ovšem ta stejná Ilona Švihlíková žila, řekněme, v Západním Německu roku 1975 a říkala tam své dnešní názory, byla by pokládána za typicky pravicovou ekonomku. Tehdejší běžná levice prosazovala věci, jaké dnes nenajdeme ani u komunistů. A pokud by tehdy někdo hlásal to, co dnešní pravice, byl by pokládán za obyčejného blázna.
Jak moc se západní svět od té doby posunul! Zdanění, které bylo tehdy pokládáno za normální, by dnes ekonomové označovali za teror. Míru státních zásahů, která byla chápána jako minimální, dnes označujeme za naprosto šílenou a neúnosnou. Podle našich dnešních ekonomů tehdejší západoevropské ekonomiky nemohly fungovat. Jenže ony dosahovaly výkonnosti a stability, o kterých si dnes můžeme leda tak nechat zdát. A podporovaly takovou míru solidarity a takový růst lidských schopností, o jakých dnes snad ani nevěříme, že mohly existovat.
Až vám bude někdo vykládat, že se Západ posouvá k socialismu, neberte ho vážně. A druhý zajímavý postřeh docentky Švihlíkové. Průmyslová ekonomika vede sama o sobě k menším nerovnostem. Samozřejmě, inženýr vydělává víc než dělník a výrobní ředitel vydělává víc než inženýr. Ale jsou to platy souměřitelné a všichni tak nějak patří do jednoho celku. To je něco úplně jiného než bankéř či burzián versus šofér nebo prodavačka. Nebyla by obnova průmyslu lepším lékem na nerovnosti než nejrůznější regulace?
