Druhý pohled z 5.10.: Ředitelé a generálové

Kdyby válku na Ukrajině vedla komerční organizace, vedle by ji efektivněji? Obávám se, že by to vypadalo spíš následovně.

Každý kvartál velká prezentace, zdůraznění úspěchů, připomenutí vynikajícího pokrytí v tisku a připomenutí skvělé reputace. Z toho by samozřejmě vyplývala rostoucí důvěra investorů, takže by byl management oceňován maximálními bonusy.  A další kvartál znova a znova. Ať je celkový stav na bojišti jakýkoliv, vždy se najde nějaká pozitivní informace.

Tak po dvou letech by se začaly objevovat lehké pochybnosti, ale když management zaměstnává skutečné komunikační profesionály, dokáže ty pochybnosti potlačit. Takže manažerské bonusy prší a prší. I kdyby se to jednou provalilo, budou mít našetřeno na celé generace.

A to je tu ještě možnost, že když budou ředitelé dost chytří, vypadnou z toho včas, takže se pak bude říkat: „za generálního ředitele X to fungovalo perfektně. Až po jeho odchodu začaly problémy.“ A on dostane místo v jiné korporaci s ještě lepšími bonusy.

Debakl na Ukrajině je hrozivý i tím, že tam vidíme ten druh rozhodování, jaký na Západě převládá ve všech sektorech. Jen je tam o kousek viditelnější než jinde.  Což, mimo jiné, vysvětluje, proč velké korporace včas nezastavily Green Deal. Byly doby, kdy k tomu měly dostatek síly a peněz. Mohly bláznivé aktivisty rozmáčknout. Ale proč se pouštět do tak riskantního podniku, když bonusy za nejbližší kvartál přijdou tak nebo onak.