Druhý pohled z 4.10: Morálka a válka

Když ukrajinští vojáci nastoupí na frontu, do druhého dne zbývá méně než třetina, která není ani mrtvá ani těžce zraněná, informuje Financial Times. Článek přetiskly i novinky a nikdo to neřeší, nikoho to nezajímá. Normálka. Horší bilance než v Osvětimi. Není divu, že jsou Ukrajinci ochotní udělat naprosto cokoliv, aby se frontě vyhnuli. Možná vás napadne, že jednotky prvního sledu při invazi v Normandii na tom nebyly lépe. Jenže na Ukrajině to takhle chodí v běžné válečné dny!

A co za masové to umírání dostávají? Lepší východisko při mírových jednáních? Ne, ukrajinská vláda odmítá jednat o čemkoliv jiném než o úplné kapitulaci Ruska. Zlepšení celkové situace? Ne, převaha Rusů se každým dnem zvyšuje. Dostávají za to jen pár novinových článků, projevy politiků a další příležitosti pro gigantické rozkrádačky.

Tohle všechno už bylo řečeno tisíckrát, ale teď k jednomu zajímavému aspektu. Lidé, kteří tyhle masové vraždy podporují, si připadají morálně! Dokonce si připadají mnohem morálnější než ti, kdo by chtěli ty masakry už konečně zastavit. Když Otakar Foltýn mluvil o sviních, vyjadřoval svůj autentický pohled a vyjadřoval tak pohled celé sociální vrstvy. A všimněte si, že tam není žádná lítost. Není tam nic na způsob oplakávání těch, které musíme obětovat (ač hrozně neradi). Příznivci zabíjení jsou nadšeni. Čím nadšenější, tím morálnější. A v jejich mozcích podle všeho probíhají stejné procesy jako v mozku někoho, kdo pomáhá zachránit tříleté dítě, které spadlo do studny.

To je důvod, proč v mých úvahách téměř nenajdete téma morálky. Je to příliš relativní.  Na rozdíl od posuzování pravdivosti či platnosti teorií.