Druhý pohled z 4.10.: O zvířecím utrpení

Po nějakých bojích a tahanicích a asi i díky tomu, že se blíží volby, ponechal ministr Jurečka v platnosti dosavadní úpravu, kdy halal a košer porážky jsou vyhrazeny specializovaným náboženským tělesům, a kdy to stejně v tichosti dělá každý, kdo chce. Neprošel návrh, aby to začalo být i oficiálně pokládáno za normální a běžné.

Někdo to vidí jako otázku sporu s islámem, a já do určité míry taky. Jenže je to taky spor o vývoj západního světa. Všechny definice modernity pokládají za jeden z klíčových znaků moderního světa, že se změnily mravní zásady. Možná ne na celé zeměkouli, ale zcela jistě v západním civilizačním okruhu. Stali jsme útlocitnějšími. Už se navzájem neupalujeme zaživa ani nestahujeme z kůže a pokud se taková věc stane, naplňuje nás to děsem. No, a k těm změnám patří taky to, že nechceme působit zbytečné utrpení ani zvířatům.

V předmoderních dobách by nikoho nenapadlo se tím zabývat. Leda snad nějakého podivínského mystika. Jsme proto lepší než naši předkové před staletími? Rozhodně jsme jiní. A to se netýká jen pár aktivistů. Samozřejmě, že o zacházení se zvířaty vedeme spory. Máme různé názory na to, co jim způsobuje utrpení a co nikoliv. Jindy si nejsme jisti, jak daleko můžeme zajít, aby to nezpůsobilo nesnesitelné zdražení potravin. Ale všichni se shodujeme, že pokud by to bylo možné, mají zvířata co nejméně trpět.

Ministr Jurečka se pokouší tenhle trend otočit (už od roku 2015). Zpět do temnějších dob, kdy jsme zvířecí utrpení nedokázali vnímat.

Můj osobní názor je, že halal i košer porážky měly být už dávno zrušeny bez výjimek. A náboženská svoboda? Při své vzdělanosti a moudrosti už mohli rabíni a učitelé dávno najít řešení, které uspokojí Boží požadavky a zároveň nebude zvířatům působit zbytečné utrpení.